Nyní se odstupem času nad výzvami zamyslel komentátor Marek Řezanka, jehož dva texty postupně publikujeme. Nejprve k výzvě českých vědců.

V čem nám výzva pokulhává…

Rád bych se vrátil k jedné výzvě: Vědci proti strachu a lhostejnosti. Shrňme si nejprve body, za jakých okolností by podobný apel mohl být prospěšný:

1/ Pokládám za důležité, aby se dlouhodobě vystupovalo proti všem, kteří rozdmýchávají mezi lidmi nenávist (tím není myšlen odlišný názor na danou problematiku) a ženou je do války. Proto jsem též před časem podpořil československou výzvu Společně za mír, která se vymezuje vůči jednostrannému protiruskému postoji a vyostřování konfliktu na Ukrajině. O této výzvě bohužel mainstreamová média mlčela – dokonce ta veřejnoprávní. Psal jsem na Českou televizi, že považuji toto mlčení za zhoubné – a zda média občany s touto výzvou seznámí. Odpovědi jsem se nedočkal.

2/ Jsem přesvědčen, že kritické myšlení a hledání faktů by mělo být základem našeho konání. Na obojí apeluji již dlouho, mimo jiné v souvislosti s občanskou válkou na Ukrajině, která je mylně podávána jako invaze Ruska do této země, což odporuje realitě a dostupným důkazům.

3/ Domnívám se, že je třeba upozorňovat na selhávání médií. Média přitom nejednou paniku ve veřejnosti pěstovala. Můžeme si vzpomenout na údajný útok na břeclavského chlapce, který vinil Romy, aniž byl pachatel znám. Nakonec se ukázalo, že si chlapec vše vymyslel. Stejně tak si nelze nevšímat mediální hysterie proti Rusku. Objevila se celá řada nepravdivých informací, které nebyly dostatečně dementovány.