Výhodou a nutností pro organizátory takové formy privatizace nebyl vstupní kapitál a obchodní talent. Naprosto stačila pořádná dávka drzosti a hlavně známosti na správných místech. A následně kamarádšofty s politiky, kteří dostali za úkol vše přikrýt, aby se nikdo moc nevyptával a podvodné privatizace nezkoumal.

Scénář podvodných privatizací začíná vždy stejně ..... manageři podniku, který má jít do privatizace vyvedou z takového podniku hotové peníze na zahraniční konta a následně právě za tyto peníze je koupen podíl v privatizovaném podniku, případně podnik celý ...... v případě managerů OKD i MUS je tento krok zdokumentován a potvrzen. Jelikož privatizační smlouva klade novým majitelům různá omezení a obsahuje kontrolní mechanismy, manageři, kteří jsou novými majiteli vzápětí prodávají za směšné částky privatizované podniky nebo jejich podíly skutečným žralokům, do té doby stojícím v pozadí, kteří ale celý plán vymysleli a řídí ho. Špinavou práci bílého koně provedli bývalí manageři státního podniku, nový rychlomiliardář již nemusí dodržovat smluvní podmínky privatizační smlouvy, a může se všem jen vysmát. A koupení politici zajistí, aby nikdo nic nevyšetřoval, případně aby když už se něco začne vyšetřovat, aby státní zástupce případ odložil a soud nikoho neodsoudil.