Tento muž byl pro svou odvahu, odhodlání a prokazatelné schopnosti svatořečen a v roce 1568 papežem Piem V. jmenován Učitelem církve, neb byl celý jeho život hodný následování. Což bezesporu byl - navzdory vysokému postu zůstal Jan Zlatoústý po celý život věren svým zásadám, vedl skromný život a pranýřoval rozmařilost bohatých, za což byl opakovaně poslán do vyhnanství.

Není divu, že si Jana Zlatoústého coby svůj předobraz zvolila řada kněžích a bylo by s podivem, kdyby právě tento klerik neinspiroval o pár století později jednoho laicizovaného kněze, který je nyní z boží vůle ministrem kultury - Daniela Hermana.

Kariéra obou mužů - byť ji dělí 1667 let - nesla v mnohém podobné rysy - pozvolný vzestup od nejnižších pater církevní hierarchie, v období vzestupu ústrky ze strany nadřízených, ovšem nakonec vítězství - v případě Jana Zlatoústého až posmrtné v podobě svatořečení, v případě Daniela Hermana aktuální v podobě ministerského postu. Tam ovšem podobnost obou osudů končí.

Jan Zlatoústý byl totiž veleben nejen pro své odhodlání, ale především pro svou pracovitost - dochovalo se nám 17 jeho traktátů, více než 700 autentických homilií, komentáře Matouše a Pavla a 241 dopisů.