Bez ohledu na dílčí úspěchy a neúspěchy našeho soužití si pouze položme otázku nejzásadnější, která je s přijetím eura přímo spojena: Je v českém zájmu další, užší evropská integrace? Odpověď je jednoznačná: ne.

Toto odmítnutí nezaujímá postoj proti další spolupráci s našimi sousedy, nestaví se ani proti jejich zájmům. Jeho podstatou je poznání, že prohloubení politické integrace států Evropské unie není v zájmu žádného z nich a slouží výhradně zájmům center politické moci.

Už dávno jsme v procesu integrace Evropy překročili hranici, která byla pro všechny země výhodná. Původní cíl ekonomické integrace, tedy odbourání byrokratických barier a zajištění co nejsvobodnějšího prostředí pro vzájemný obchod a spolupráci mezi evropskými národy se zvrhnul v přesný opak.

Byrokratických překážek podnikání neustále přibývá, toleranci a oslavu rozmanitosti jednotlivých národních tradic vystřídala všudypřítomná unifikace. Kořeny jednotlivých států jsou násilně vytrhávány, pestrost evropských kultur je necitlivě homogenizována a proti vůli většiny obyvatel je utvářen šedý kompozit.