Podle nejrozšířenější definice je populismus v politice přístup spočívající ve snaze oslovit „běžného“ člověka, který se domnívá, že establishment nehájí či přehlíží jeho zájmy. Fajn. Takže pokud přijmu toto vysvětlení, pak jsou v politice populisti všichni ti, kteří se chtějí dostat k moci, protože všichni „oslovují běžného člověka“ a logicky jej oslovují s tím, že jejich politický program spočívá v něčem jiném než program těch, kteří v politice už jsou. Takže tahle definice je zjevně tak trochu hloupost, respektive je to točení se v kruhu.

Já to vidím krapet jinak. Pro mě jsou populisti ti, kteří slibují nesplnitelné. A své nesplnitelné sliby navíc chtějí jakoplnit na dluh.

Touto definicí už všichni politici populisté nejsou. Populisté jsou však rozhodně ti, kteří v době růstu žijí na dluh. To je příklad třeba české vlády. Kam se ale hrabe na vládu italskou. To je totiž populismus na druhou.

Italská vláda slíbila voličům dvě věci, u kterých každý logicky uvažující člověk pochopí, že nemohou jít dohromady: Vláda slíbila, že sníží dluh a zároveň s tím zavede nepodmíněný příjem. (To znamená, že každý člověk nehledě na to, jestli to potřebuje, dostane od vlády peníze.) K tomu prý ještě italská vláda zvýší důchody a sníží věk odchodu do důchodu. (A ten dluh k tomu jako snížíme jak??) Prostě pohádka o tom, jak v Itálii budou létat bez práce pečení holubi do huby.

Italský ministr financí na to pochopitelně říká, že nemá peníze. Politici z vládní strany 5 hvězd mu ale pragmaticky oznamují, že když peníze v rozpočtu nenajde, poletí. Ministr prostě musí být loajální kádr. Ve skutečnosti však hlavně musí být kouzelníkem, protože tam, kde nic není, ani smrt nebere. Tam, kde peníze nejsou, je asi bude muset vyčarovat. I když… jedno „řešení“ by bylo. Totiž zaplatit to všechno na dluh. Vláda ministrovi navrhla rozpočet s trojnásobným deficitem než loni. (Tím se sice mlčky přejde onen slib o snížení dluhu, ale volič jistě víc ocení peníze za nic než snížení dluhu, takže kdo by si s tím lámal hlavu?) Stejně to ale má háček. Itálie totiž má už dnes dluh na úrovni 133 % HDP a je jednou z nejzadluženějších zemí na světě.