Nejprve laškoval a popíjel panáky s jednou nachomýtnuvší se vyvinutou slečnou, nechal se vyfotit a omylem poslal foto domů, pak málem zadřel motor vypůjčeného diesela, pak si s bezlepkovou dietou objednal obalovaný řízek a vyreklamoval ho s tím, že je kupodivu obalený, pak prošvihnul poslední lanovku, rozdrtil si oba malíčky v lyžácích, ztratil se v mlze na alpském hřebenu, chtěl podle GPS volat horskou službu, byl náhodně zachráněn kamarádem, kterému na rozdíl od mého muže neomrzly brýle, takže něco viděl, pak sestřelil na svahu jakéhosi dědu, pročež si natrhnul vaz v rameni, nechal se jako zavazadlo převézt do ČR a doma se ještě stihnul nechat vynést do schodů podivit se, že ho ženuška nelituje... Uvěřila jsem, že nic kalamitnějšího mne potkat nemůže.

Potkalo. Přečetla jsem si poslední ekonomické zprávy.

Nový řecký premiér Tsipras, který vzešel z voleb, toho stihnul za tři dny od voleb ještě víc. Slíbil důchodcům jako vánoční dárek 700 eur (tj. skoro 20 000 Kč), zvýšení minimální mzdy na 751 eur měsíčně (tj. skoro 21 000 Kč), zvýšení důchodů, osvobození od daní pro lidi s příjmem do 1 000 eur (tj. skoro 28 000 Kč), minimální plat 1000 eur při práci na částečný (!) úvazek pro veřejný sektor, zrušení daně z nemovitostí, snížení daně z pohonných hmot, 30% finanční příspěvek pro předlužené příjemce hypoték (to aby mohli dál splácet a nemuseli si podávat ruku s exekutorem), elektřinu zdarma, konec usilování o přebytkové rozpočty, což jinými slovy znamená, že vláda nehodlá snížit zadlužení státu ze stávajících 175 % HDP … a tak dál a dál. Úsměv na rtech ovšem mrzne v okamžiku, kdy se začíná ukazovat, že to pro jednou nějaký politik se svými sliby asi myslel vážně! Koneckonců, už během několika málo dnů od voleb stačila nová vláda zastavit privatizace.