Protože EU se dnešní nocí změnila. Ne, že ne. Ona by se vlastně změnila i v případě přesně opačného výsledku. EU už nikdy nemůže být jako dřív, i když to mnoho lidí bude chtít ještě velmi dlouho popírat. Budou se tvářit, že se vlastně „jako" vůbec nic nestalo a jede se dál. Co by se nejelo, když EU pořád existuje, no ne?

Jenomže to, co zbylo z EU, už není původní EU, a nejde jen o to, že jedna země bude do počtu chybět. (A možná dokonce ani do počtu vlastně ne, protože Skotsko se možná bude chtít od Británie znovu odtrhnout a připojit k EU.) Změnilo se totiž něco základního, fundamentálního, co z EU dělalo EU: Totiž samozřejmá víra v její neohrozitelnou existenci. Ten samozřejmý předpoklad, který je chápán natolik automaticky, že se o něm ani nemluví. Když EU vznikla, nikoho ani nenapadlo, že by z ní vůbec mohlo být cesty ven. Jízdenka do EU se prodávala jen jako jednosměrná. V původních smlouvách týkajících se evropské integrace nenajdete ani slůvko o tom, jak členství v EU ukončit, tuto možnost tak nějak, aby se neřeklo, poprvé upravuje až Lisabonská smlouva článkem 50 – ten byl ale vždy chápán jen jako čirá teorie.

A teď náhle více polovina Britů oznámila, že na tuhle jednosměrnou jízdenku kašlou, že chtějí pryč. Nenechali se zastrašit hromadou zfalšovaných či z prstu vycucaných pseudoanalýz, podle kterých jim Brexit prý měl vzít tolik a tolik miliard liber, či podle kterých se prý měli po Brexitu vrátit o deset let nazpátek. (Pravda je přitom taková, že se nyní otevírá tak široký vějíř dalších variant vývoje od „opravného" opakování hlasování za nějaký čas až po nejrůznější jiná diplomaticko-politická kouzla, že jakýkoliv pokus o vyčíslení ekonomických ztrát a přínosů je prostě výplodem obrazotvornosti, nikoliv seriózním výpočtem.)

Odvážní Britové, máte můj obdiv, že jste hlasovali v tak obrovském počtu podle svého cítění, ne v zajetí strachu z div ne konce světa v případě vašeho odtržení – tuhle skvělou umíněnost a samostatnost v rozhodování vám totiž musí nechat každý bez ohledu na své preference; i ten nejzarytější příznivec EU.

Jsme v tuto chvíli schopni konstatovat několik věcí

Obě strany sice na poslední chvíli vedli kampaň už spíš jen emotivně a ne pragmaticky popisně. Přesto necháme-li stranou emotivní a veskrze uhozené výkřiky typu „panevropanství dostalo na zadek", které už se z kontinentu ozývají, faktem je, že jsme v tuto chvíli schopni konstatovat několik věcí: