Tedy abych byla přesná: Brexit jako takový mě pořád víceméně baví, protože stále jsem přesvědčená, že je to právě ta ona facka, kterou EU potřebovala. Pořád věřím, že hlasování o Brexitu bylo začátkem dlouhé série událostí, které EU postupně přetransformují do jiné podoby. Dost možná se „tvrdé jádro“ EU ještě víc politicky semkne, zatímco okrajové části EU naopak postupně odpadnou – aby pak jedni i druzí nakonec byli vlastně spokojenější. Koneckonců, ono to dokonce na tenhle scénář už i začíná vypadat. Jak státy, které touží po větší politické integraci, tak ty druhé, se totiž skutečně, povzbuzeni Brexitem, začínají poněkud radikalizovat. Vlastně mám pocit, že stojíme na ohromné dějinné křižovatce, mnohem větší, než jaké Evropa čelila loni v podobě imigrační invaze. Na největší, na jaké Evropa stála od konce 2. světové války, kdy se rozdělila na východní a západní blok. Nyní se bude rozhodovat, jakou velikost nakonec bude mít to, co z EU zbyde, a co patrně skončí v podobě jediného supranárodního státu.

Cožpak o to… to je ve své podstatě nevyhnutelný proces. Poněkud obtěžující ale je, že zrod nového uspořádání provázejí podivné porodní křeče. Podivné, protože jejich podstatou je nenávistnost, mstivost a v některých případech i hloupost. Stačí sledovat zprávy i sociální sítě. Tolik propagandy a čistokrevných lží si pamatuji naposledy v roce 1989. Namátkou jen několik reprezentativních příkladů za všechny:

Začíná to už zdánlivě nevinnou hláškou o tom, jak se po hlasování „libra propadla“. Technicky vzato je to fakt; libra k euru i dolaru oslabila. Lživý je ale kontext. Oslabení libry totiž bývá udáváno jako důkaz problémů Britů. Realita je ale přesně opačná. Tak třeba intervence ČNB, tedy umělé oslabování koruny, jsou motivovány snahou o podporu hospodářského růstu a navýšení nízké inflace. Zrovna tak fakt, že euro je příliš slabé vzhledem k síle německé ekonomiky, je podstatou současného německého hospodářského zázraku. V ekonomii se dokonce vžil pojem „měnové války“, kdy každý stát dělá všechno, jen aby oslabil svou měnu, a tím získal konkurenční výhodou nad sousedním státem (který dělá to samé). Jinými slovy: Oslabení domácí měny je velmi efektivní nástroj, jak ekonomiku podpořit, a kdekdo po slabé měně touží. Bohužel libra – a o tom se už tak vehementně neinformuje – se hned v pondělí po hlasování pomalinku začala vracet a zase posilovat. A tolik měsíců, kolik oslabovala, teď zase může sílit. Takže Britové si své náhlé výhody, slabé měny, moc neužijí.