Což můžu volně parafrázovat. Za muziku se u nás platí víc než za politiku, proto abys schopného politika pohledal. Někoho, kdo dá společnosti směr. Někoho, koho si bude většina společnosti vážit, i když s ním třeba nebude souhlasit. Někoho, kdo bude mít vlastní názor, který podle podložen hlubší filozofií, takže se nebude každý den měnit. A hlavně někoho, kdo nebude krást.

Politika nenabízí poctivým, kteří nekradou a neberou úplatky, žádnou motivaci, proč se v ní ztrapňovat. Protože u nás je logika přesně opačná: Není to tak dávno, co média přinesla zprávu, kolik si některé politické strany účtují za to, že za ně bude moci někdo kandidovat do Evropského parlamentu. Údajně se „poplatek“ za možnost kandidovat pohybuje v rozmezí dvacet až sto tisíc korun podle toho, na jaké pozici kandidát je. Čím je výš a tedy volitelnější, tím víc zaplatí.

To je skandální. Pokud bychom skutečně (zázračně) našli někoho, kdo by chtěl být veřejnosti z altruistických pohnutek užitečný, budeme chtít, aby za to ještě platil? Ochotní zaplatit mohou být v realitě jen dva typy lidí. Ti, kteří chorobně touží po moci. Nebo ti, kteří by si normální prací neuměli vydělat tolik jako v politice.