Na Velký pátek v roce 2005 – tedy krátce před smrtí Jana Pavla II. vedl kardinál Ratzinger – tehdy prefekt Kongregace pro nauku víry – Křížovou cestu v koloseu. Meditace o třetím pádu Ježíše pod tíhou kříže, kterou pro tuto Křížovou cestu napsal, ukazuje, že při svém zvolení věděl, co ho čeká a že Církev Svatá není jen svatá: „Musíme také myslet na to, kolik Kristus vytrpí od své vlastní církve ... Jak často slavíme jen sami sebe... Jak často je jeho Slovo zkroucené a zneužité! ... tolik prázdných slov! Kolik špíny je v církvi, a dokonce i mezi těmi, kteří by v kněžství měli patřit výhradně Jemu! Kolik pýchy...“
Nánosy špíny, které se už pod koberec dál zametat nedají, musely být pro Raztingera víc než jen viditelné. Tím spíš, že už dvacet let působil na tak vysokém postu římské kurie. Snad jen jeden příklad za všechny - kauza zakladatele kongregace Kristových Legionářů - Marciala Maciela. Od konce 90.let na tohoto mexického kněze přicházela do Vatikánu obvinění ze strany bývalých členů kongregace ze sexuálního zneužívání. A byl to právě tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Ratzinger, kdo dal obvinění vyšetřit. Mezitím došlo k výměně na papežském stolci. Ratzinger - už jako papež - Maciela odvolal z veřejné pastorační služby a zahájil inspekci v Macielem založené kongregaci.
K navršení zmiňované špíny přispěly také poslední roky pontifikátu Jana Pavla II. Římskou kurii řídili spíš jeho spolupracovníci než nemocný a pomalu umírající papež. Řada důležitých rozhodnutí se odkládala jako úkol pro nového papeže. A mnozí z kuriálních úředníků si zvykli na mnohem větší volnost rozhodovat, než je běžné. Což je také pravděpodobné pozadí kauzy Vatileaks a také jeden z důvodů, proč se Benedikt XVI. – vida své slábnoucí síly – rozhodl odejít dobrovolně. Tedy po té, co část problémů vyřešil a nové ještě neudělal.
Byla by ale škoda, kdyby Vatileaks a sexuální skandály kněží zastínily ostatní momenty Benediktova pontifikátu. Například snahu o řešení situace katolíků v Číně. Tamní církev je v podobné – snad ještě vyhrocenější - situaci jako u nás v době komunistické totality.
Jako respektovanému teologovi – a většina jeho protivníků ho respektuje jako jednoho z největších teologů naší doby – mu záleží na jednotě křesťanů. Proto také zahájil jednání s takzvanými Lefévristy a v roce 2009 sňal exkomunikaci z jejich čtyř biskupů. Bohužel, i v tomto případě selhal vatikánský úřední aparát neschopný zajistit dostatečné informace a krátce po sejmutí klatby vypluly na povrch antisemitské názory jednoho z lefevristických biskupů. Aktuálně se zdá, že je celé jednání s lefevristy ve slepé uličce a asi nebude pokračovat. Benedikt XVI. ale svůj vstřícný krok udělal. Jeho snahy o spolupráci mezi křesťany oceňují také pravoslavní. Výborné vztahy panovaly například mezi Benediktem a konstantitopolským patriarchou Bartolomějem I.
A katolíci můžou Benediktu XVI. vděčit především za probuzení zájmu o teologii. A také za osobní příklad odvahy a pokory, která nehledá svou popularitu.
Snad jen nepříliš šťastnou ruku měl Benedikt XVI. ve výběru svých spolupracovníků. A tohle bude první velký úkol pro jeho nástupce. Zvolit si do hlavních vatikánských úřadů schopné a spolehlivé spolupracovníky. A to podstatné – kteří budou schopni fungovat jako tým.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
