Vánoční čas. Pod vítěznými oblouky kapitalismu pochodují zástupy proletářů a pracující inteligence, veřejná prostranství zaplavují hordy Cocacolášů v červených kostýmech, pokrokové děti se po vzoru profesionálních vyděračů uchylují k psychickému terorismu a pod různými pohrůžkami se dožadují posledních modelů autíček a čůracích panenek.

Nemáme místo! Všecko je obsazený

Rej nabírá na obrátkách za hudebního doprovodu Krysařovy melodie, která se ze všech stran hrne na „poslední z Římanů“. „Hou hou, Santa po tobě (kromě peněz) nic nechce! Buď svůj! Buď free!“ Nastává čas tolerance a sentimentální pseudolásky sladké jako šmoulová zmrzlina, na kterou se nejdříve slétnou vosy a pak celý roj much. A Matka Boží, Matka člověka, spolu se svatým ochráncem opět marně hledá místo k spočinutí, místo k porodu, místo obdarování. Svaté místo. Dveře jsou zavřené stejně jako tehdy. „Nemáme místo! Všecko je obsazený, právě se koná Mezinárodní trh zhovadilosti! Vypadni! Co sis nadrobila, to máš! Dneska a dítě?! Zmiz a už nás neobtěžuj!“

Ti, kteří chtějí slyšet, uslyší. Ti, kteří mají odvahu, sestoupí tuto noc do hloubky k výšinám

V římském císařství bylo zvykem slavit výročí narození vládců nebo význačných osobností. Když skončila doba pronásledování, zavedla římská církev kolem roku 330 na den 25. prosince svátek Kristova narození. Ve východních církvích se tato událost zpočátku slavila v jiné dny, ale již koncem čtvrtého století i tam převládl římský zvyk. Při volbě data sehrála pravděpodobně také roli skutečnost, že Římané v tento den od roku 275 slavili svátek boha Slunce, zvaný „Narození Slunce“, který zavedl císař Aurelián. Není tedy nic divného, že křesťané slavili narození toho, jenž je „Světlem světa“ a „Sluncem spravedlnosti“.

Sváteční období od Božího Hodu do Tří králů

V pátém století byl Boží Hod vánoční již natolik významným svátkem, že jím začínal liturgický rok. Když se po desátém století stala adventní doba nedílnou součástí vánočního období, liturgický rok se počítal již od první adventní neděle. V roce 529 císař Justinián zakázal na Boží Hod práci a prohlásil jej státním svátkem. Koncil v Agde (506) zavázal křesťany v tento den k svatému přijímání. Koncil v Tours (567) ustanovil dvanáctidenní sváteční období od Božího Hodu do Tří králů.