Nejlépe na světě jsou na tom držitelé pasů Spojených států a Spojeného království. Ti můžou bez výrazných restrikcí do 147 zemí světa.
Poradenská společnost Arton Capital index kvality cestovního pasu určovala jednak podle oficiálního seznamu bezvízových cílových států z toho kterého státu, ale posuzovala i počet zemí, které jsou ochotny nalepit do pasu vstupní vízum bez zvláštních formalit.
Myslí se tím především „visa on arrival“, tedy víza udělovaná na počkání rovnou při příletu.
Vízovou politiku lze považovat za cestovní formalitu, vízum jako takové možná za ochranu té které země proti ilegální imigraci. Bylo by škoda se ale omezit jen na to.
Když pomyslíme, že patříme do úzké špičky zemí světa, jejichž občané mohou bez formalit prakticky kamkoliv, musíme dojít k závěru, že občané naší země mají takovou svobodu pohybu, a to po skoro celé zeměkouli. To nám naopak většina světa může jenom tiše závidět.
Je třeba nezapomínat a připomenout si, jak dlouhý byl seznam volně přístupných cizích zemí před listopadem 1989.
A teď tu stojíme, do členských zemí Schengenského prostoru můžeme jet zcela bez zastavení a skoro 140 zemí světa nás je ochotno na svých hraničních přechodech odbavit v rámci minut.
Z hlediska cestování se tak Česká republika zvedla ze země skoro nesvobodné, na zemi, ze které se můžete bez zábran vydat do celého vyspělého světa a do velké části méně rozvinutých zemí.
A praxe to potvrzuje. Kamkoli po světě se se svým pasem vrtnete, vždycky narazíte na Čecha. Těžko říct, kam by člověk musel jet, aby nakonec krajana nepotkal.
Je jasné, že svobodu cestování, kterou nám náš pas dává, jsme si velmi rychle zvykli využívat.
V ten okamžik se zdá nevyhnutelná otázka, měřeno svobodou cestování, jestli si náhodou nestěžujeme na poměry víc, než je ve skutečnosti třeba. Jinými slovy, počet bezvízových zemí je bezesporu indikátorem blahobytu. A my jsme na světové špičce.
A tak nebude náhoda, že prakticky pro cestování nevhodné cestovní pasy mají země jako Palestina nebo Jižní Súdán. Jejich občané se bez větších obtíží dostanou do 28 zemí světa.
Není ale nutné chodit tak daleko. Nejhorší evropský pas nosí v kapse občané nejmladšího státu starého kontinentu, Republiky Kosovo. Když do současného Kosova přijedete, tamní blahobyt přesně kopíruje onen nízký index, který místní pas má.
Každý druhý bez práce, stát funguje jen částečně, nemůže se zbavit etnického napětí, sociálních problémů a korupce. Takovou, jakou mají v Kosovu, si my ani představit neumíme.
A tak se mnozí místní obyvatelé chtějí zbavit svých pasů. Je tu mnoho nositelů pasů sousedních zemí, které mají pasy lepší než Kosovo. A mnozí obyvatelé Kosova se snaží vůec zbavit i své vlastní země. Berou ten nanicovatý pas a snaží se s ním dostat na Západ. Hraniční přechod ale jsou nuceni obejít po zelené hranici.
Na světě existuje jedna sběratelská vášeň, pro kterou lze mít jen stěží pochopení. A to je sbírání vstupních a tranzitních víz, jako by to byly plechovky od piva.
Mnozí jsou na víza ve svých pasech tak hrdí, že prohlašují své pasy za ukradené, jen aby o projetá víza nepřišli. Možná někdo chce ukazovat vnoučatům, kde všude byl a kam všude se dostal.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Ale občané České republiky mohou být hrdí spíš na to, jak snadno mohou do světa. A když do světa můžeme, snad se nám brzy podaří být skutečně světoví. V cestovním pasu problém není.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
