Přiznám se, že knihu jsem dosud nečetl, nenašel jsem k tomu zatím dostatek vnitřních sil. Je však docela možné, že zmíněná kniha je opravdovým vzplanutím ducha  - minimálně čímsi na způsob Eckermannových hovorů s Goethem -  a tak čtenáře tohoto skromného blogu v žádném případě nehodlám odrazovat od její četby.

Dovolím si však podělit se s Vámi o své mohutné dojmy, které ve mně domácí i zahraničněpolitické angažmá našeho prvního diplomata zanechává. Hned v úvodu bych nicméně chtěl zdůraznit, že moje slova v žádném případě nemají být interpretována jako jednostranná podpora tomu či onomu politikovi (rozuměj najmě Václavu Klausovi). Zastávám totiž dnes zcela přežitý názor, že jeden člověk (člověkem je i politik) může mít v některých věcech pravdu a v jiných se mýlit a dokonce být v mnoha ohledech morálně vinen a v jiných být zase v právu.

Než přistoupím k samotné analýze politické činnosti pana Karla Schwarzenberga, chci se pokusit definovat vybraná základní kritéria, která by podle mého názoru měl splňovat kterýkoli diplomat kterékoli alespoň průměrně vyspělé demokratické země. Pro hlavu diplomacie by pak měla platit dvojnásobně. Připouštím, že nejsem politologem a moje kritéria jsou tedy víceméně neodborná, pokoušejí se však opírat o zdravý selský rozum a vycházejí rovněž z mé odbornosti historika. Níže tedy uvádím jednotlivé body, které nám současně mohou  posloužit jako dílčí kritéria.

1. slušné a důstojné chování a vystupování

Míněno je zde

1. dodržování elementárních pravidel slušného chování, aktuálně sem patří například nepoužívání vulgárních výrazů a neurážení svých oponentů
2. dodržování diplomatických pravidel, diplomatického protokolu

Tuto oblast můžeme chápat jako určitou „diplomatickou nadstavbu“ a patří sem řada věcí, o nichž běžný smrtelník nemá a nemusí mít ani potuchy. Je však zjevné, že diplomat reprezentuje svoji zemi, a tak by měl např. dbát na svůj zevnějšek a chodit důstojně oblečený.