Je to skutečně tóčo. Jakmile „ochránkyně lidských práv“, a chodící popření liberálně-demokratického odkazu Charty 77 a Listopadu 89, podpořila toleranci islámského šátkování na našich školách, a poté co blogosféra i novinové ankety v aféře odhalily spor o přípustnost radikálních islámských projevů – články PROTI Šabatové a šátkům vévodí v žebříčcích popularity zde na blogu iDnes i jinde – zatroubila na válečné polnice multikulturně-politkorektní, alias sluníčkářská, alias radikálně pravdolásková Cosa-Nostra okolo Deníku Referendum. Je až perverzní sledovat, jak se na podporu Šabatové spěchá vyslovit každý, kdo chce na tuzemském sluníčkovém Parnasu něco znamenat.

Pár příkladů z mnoha

Šátek dává [imigrantským, vykořeněným] dívkám psychologickou a kulturní sebejistotu, hidžábem zaplňují vakuum, ve kterém se v nové zemi ocitají, i když například ve vlasti zahaleny nechodily. Nemít domov v mládí v tomto případě znamená ztrátu vnitřní identity.
píše jakási Eva Kaličinská, údajně působící v Organizaci pro pomoc uprchlíkům (ZDE)

Za zásadní považuji svobodu vyznání. Jestliže je s vírou druhého spojen předpis nosit určitý oděv, a není-li tím ohrožena bezpečnost ostatních, nevidím důvod, proč bychom to neměli respektovat. Pokud dívky nutím k tomu, aby sáhly do základu své víry, uplatňuji na nich určité násilí.
píše třeba Tánička Fischerová (ZDE), Sluníčko nejjasnější, a nějak se zapomíná pozastavit nad tím, že s toutéž vírou jsou spojeny i jiné radosti, třeba vraždy ze cti nebo džihád mečem, takže sahat někomu na tyto koníčky může být také „určité násilí“.

Veřejné projevení náboženské příslušnosti může naopak být prospěšné. Může poskytnout příležitost vést výchovně všechny zúčastněné strany k respektu vůči odlišnosti. Může dát podnět k seznámení žáků s náboženstvím a kulturou křesťanů, muslimů a Židů. Evropská tradice je založena na pluralitě a vzájemném respektu.
říká pro změnu Sluníčko nejteplejší, docent Ivan O. Štampach (ZDE), a už si nějak neklade otázku, jak je toto „veřejné projevení“ (ve formě nezahalení) prospěšné třeba křesťanům a jezídům v dnešním Iráku, případně jak „veřejné projevení“ v podobě žluté hvězdy prospělo německým Židům.