Potenciál stát se druhým Švýcarskem máme. Je však ale třeba dodat, že prozatím. Pokud každý z nás nezačne pracovat na nápravě některých negativních trendů současnosti, tento potenciál ztratí již naši potomci. Potom sen o druhém Švýcarsku zůstane pouze snem. I ten se posléze vytratí. Aby se tak nestalo, vidím především v následujících třech nápravách.

Náprava první:

Rčení o zlatých českých ručičkách shledávám za poplatné pouze u generace těch, kteří své zejména technické vědomosti a dovednosti získali ve školách před rokem 1989. Současné školství produkuje výrazné množství ochránců přírody, znalců práv kde koho, mediálních expertů a poradců na cokoliv. Neubylo tak pouze vyučených řemeslníků všemožných oborů, ale i vysokoškolsky vzdělaných techniků.

Mají-li zlaté ručičky zůstat českými, je třeba, aby současní rodiče a prarodiče přestali spoléhat na školský systém a aby tak, jak tomu bylo od nepaměti, začali své vědomosti a životní zkušenosti systematicky předávat svým dětem. Snad každý má nějakého koníčka. Někdo pěstuje kytičky, jiný rád jezdí na kole, další si rád zahraje fotbal, rád vaří různé kulinářské pochoutky, tuní své auto – motorku, ale třeba i jen hraje karty, luští křížovky, nebo fotí, hraje na kytaru. Další vylepšuje své obydlí a zná tak devatero řemesel.

Předat lásku ke své zálibě i svým dětem, je to nejpřirozenější, co svět světem stojí. Přirozené je i to, že se do této činnosti zapojují jak maminky, tak i taťkové. Ponechat své ratolesti pouze vlivu jejich podobně neukotvených přátel z facebooku a jako rodiče si pouze užívat radovánek, je proti přírodě - božímu záměru, chcete-li.

To je pro mne "Braňme normální svět".