Vyspělost civilizace se do značné míry odvíjí od správně nastaveného morálního a právního kodexu, jehož nositelem bývají nejvyšší vládnoucí autority, a v podstatě je jedno, jestli jsou demokraticky voleny lidem nebo si předávají žezlo v rámci vládnoucího rodu z otce na syna. Když se podíváme do historie, tak vždy platilo pravidlo, že úspěch státu, království, monarchie nebo říše byl podmíněn disciplínou, dodržováním pravidel a respektováním autorit. Pokud tyto pilíře byly z jakéhokoliv důvodu podkopány, zemi ovládl chaos a ten nezvratně vedl k jejímu zániku.

Pomalu se blížíme k třicetiletému výročí od Sametové revoluce a stále bojujeme s nedobrou a k obyčejnému lidu nevlídnou legislativou, kterou utvářeli ti, kteří v rámci své chamtivosti a bezohlednosti chtěli urvat pro sebe vše, co jen bylo možné. Ti, jejichž jména se po celou dobu nepřetržitě skloňují v denním tisku, slyšíme je pokaždé, když si pustíme rádio, a dívají se na nás z televizních obrazovek do našich pokojů, právě ti nám vymezují pokřivené mantinely a říkají, co je správné, jak se máme chovat a čeho se vyvarovat. Ti, jejichž jména zůstávají jakoby navěky, pouze pokaždé s jinou rolí - tu jako ministr, jindy jako předseda vlády nebo onehdy jako prezident – bohužel, ti nebyli, nejsou a nebudou nositeli morálního kreditu, autority a respektu.

Jak zaznělo v úvodu, každý děláme chyby. Ministr spravedlnosti může spadnout za hranu zákona, předseda vlády může klopýtnout a ani president není Bůh, aby nemohl hříchem naplnit svůj majestátný úřad. V roce 2014 odstoupil ze svého úřadu premiér australského státu New South Wales Barry O'Farrell, když na něj prasklo, že zamlčel přijetí daru - archivní láhve vína v ceně 3000 dolarů od šéfa společnosti, která získává státní zakázky. V roce 2013 univerzita v Düsseldorfu odebrala vysokoškolský titul za plagiátorství německé ministryni vzdělání a výzkumu Annette Schavan a ta čtyři dny na to rezignovala. Když letos vypukla kauza Panama Papers, rezignoval pod tlakem islandský premiér Sigmundur Davíd Gunnlaugsson nebo španělský ministr průmyslu José Manuel Soria, protože měli podíly ve firmách sídlících v daňových rájích.