Souhlasím s Danem, že v naší společnosti dochází, co se vztahu k EU týká, k radikalizaci a proto se nedaří rozumné debatě. K takové radikalizaci ovšem dochází i v jiných oblastech politického a společenského života. Společnost se polarizuje a je otázka, které příčiny to způsobují více a které méně, ale to není obsahem tohoto článku (mám-li si říci hned na začátku o odsudek ze strany levicových čtenářů NP, pak řeknu, že počátkem je nevyrovnání se s komunistickou minulostí po listopadu 1989, a tedy s morální krizí, která nebyla překonána, ale zejména současnými ekonomickými problémy a nepříliš šťastným vládnutím rozhádané vládní koalice a nekonstruktivní, destruktivní oposice narůstá). Aby byla debata smysluplná, musí to být opravdu diskuse, a ne osobní napadání, nálepkování a nadávky tu do eurohujerů, jindy pravdoláskařů a podobně. Pokusím se o to.

Mám-li být poctivý, musím říci, jak vidím EU, co považuju za dobré a co ne.

Začnu positivně: považuju za dobré, že EU sdružuje již 27 evropských států, které se rozhodly vytvořit společný ekonomický prostor, vzájemně se nediskriminovat, obchodovat spolu bez cel, umožnit volný pohyb lidí a jejich zaměstnávání kdekoli, a řešit případné spory jinými než násilnými prostředky. Považuju za dobré, že zatím je EU svobodným sdružením suverénních, samostatných, nezávislých demokratických států. Zatím tedy nesdílím výzvy k vystoupení z EU.

Jestliže Dan Drápal píše o naší nešťastné politice k EU, řekněme si, jakou politiku má EU – hospodářskou, sociální, zahraniční, vojenskou. Jakou má politiku pro řešení problémů, které Evropa má a čím jsou ty problémy způsobeny. Jestli to, čím se EU presentuje, je skutečně evropská politika, myšleno společná, a zejména, zda má vůbec politiku, či vizi pro řešení obtíží, jimiž dnes prochází, a jestli se tedy naše politika má k čemu vymezovat a na co positivně reagovat.