S právem na politický názor úzce souvisí svoboda projevu, která je jedním z nejdůležitějších atributů demokratického státu. Existuje však jen tehdy, je-li poskytována i těm projevům a názorům, s nimiž nesouhlasíme a kterým oponujeme. Jako jeden ze základních rozdílů mezi totalitním systémem a demokratickým státem vnímám to, že demokratický stát garantuje stejná práva a svobody i pro své kritiky a odpůrce. Toto tvrdím navzdory tomu, že jsem přesvědčeným odpůrcem levicových totalitních ideologií, nacismu – rozuměj nacionálnímu socialismu – a komunismu.

Proto je na místě znepokojení ze série trestních procesů, ve kterých jsou tzv. „pravicoví extremisté“ stíháni za verbální projevy, nejrůznější symboly na oděvu, nebo vylepování samolepek. Zmíněnými aktivitami nemohou být podle mého soudu prakticky nijak ohroženy svobody obyvatel naší země, což lze doložit mnohdy téměř identickými projevy jiných veřejně vystupujících osob, které však nijak stíhány nejsou.

Zcela extremním příkladem v tomto směru je případ, který 19. března t. r. opakovaně projednával Obvodní soud pro Prahu 1. V něm je za podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení lidských práv a svobod stíháno sedm mladých lidí. Státní zástupkyně je viní z toho, že měli v r. 2008-2009 na různých místech v Praze lepit samolepky a organizovat nakonec neuskutečněný pochod k uctění obětí II. světové války v Jihlavě.