Za několik posledních týdnů poklesla kvalita tzv. „politických“ debat pod úroveň srovnávacího rámce, oblíbeného v našich končinách, čili pod příslovečnou „žumpu“. Špičkoví vládní a další činitelé si vyměňují do této chvíle nevídaná osočení a oslovují se při tom výrazy, jež by v podhradí běžně vedly k hospodské bitce „každého proti každému“, a vlastně se čeká jen na to, kdy vypukne v horních patrech politiky skutečné fyzické násilí. 

Bitva mezi ministrem financí Miroslavem Kalouskem (lidově přezdívaným „Chemický Míra“) a policejním prezidentem Petrem Lessym je dosavadním vrcholem boje o zachování „jakž takž“ demokratického vývoje v naší zemi – nic většího, nic menšího. Jenže, je to jen špička celého maléru. 

Po letech bezuzdného vykrádání státní kasy prostřednictvím zdánlivě legálních postupů se najednou, zdá se, začala karta obracet. Do rozhodujících pozic ve svých oborech se dostala nová generace odborníků v orgánech činných v trestním řízení – a je to hned znát. Staré struktury (pozor, nezaměňovat s bolševickými „starými strukturami“ – i když vazby a souvislosti tu jsou) byly dosud navyklé zahladit jakoukoli jimi prováděnou nepravost prostřednictvím propracovaného systému. V něm spolupracoval organizovaný zločin s politiky, mnohdy za účinného nicnedělání některých policejních složek, některých státních zástupců a některých soudců. Veřejnost byla ohlupována hesly „boje proti korupci“ a jen ztěžka se na veřejnost dostávaly (a šířeji propagovaly) informace o tom, že – lidově řečeno – „císař je nahý“. Jako bychom tomu nikdo nechtěl věřit…