Vypadá to, jako by se v rámci zuřivého prosazování tzv. „koaliční dohody“ vláda dohodla na rázné likvidaci vlastního národa. Možná ale, že to není ještě tak dramatické, že chod země má nějakou svou vlastní setrvačnost a není tak snadné ji nějakými diletantskými rozhodnutími od stolu šmahem zničit.

Premianty v ničení vlastních rezortů jsou bezesporu ministr školství Josef Dobeš, lidem přezdívaný „Malý Dobeš“, podle prezidenta republiky však nejlepší ministr školství novodobé historie, a pak ovšem též ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Nechme stranou pana Dobeše. Snad se v Bruselu, kam v pátek zamířil, (doufejme) dozví, že žádat nesmyslné dotace do kapes bůhví koho zavání rozkrádáním.

Pan Drábek je ale zcela jiná káva. Člověk, který má pod palcem nejvyšší rozpočet ze všech ministerstev, působí dojmem mimozemšťana, jehož úkolem je srazit do kolen fungující systém jak práce, tak i sociálních (v poslední době však spíše asociálních) věcí.

Nevím, možná jsem jediný, kdo tomu nerozumí. Tedy současnému – slušně řečeno – zmatku, který panuje na Úřadech práce. Dosavadní průběh reformy systému zpracovávání a přidělování sociálních dávek dává více než tušit, že se tu do díla pustil inteligentní a všeho schopný diletant. Připomeňme na tomto místě, že diletant se od amatéra liší tím, že věci prostě bohapustě a bez vztahu k objektu svou babravostí ničí, zatímco amatér má k objektu své amatérské činnosti alespoň kladný vztah.