Výstup ze sjezdu ODS (pardon, z „kongresu“), ať mi ty Husákovy děti, které dnešní politiku ovládají, prominou (nebo také ne, je mi to jedno), má zřetelnou podobnost s výstupy ze sjezdů někdejší KSČ – plané fráze, slovní mlhovina a nic neříkající jakoby „výzvy“. Jen slova jsou trochu vyměněná, nebudují tam „socialismus“, ale „demokracii“, případně nepulírují „plánované hospodářství“, nýbrž „tržní prostředí“…

V kontextu dalšího vývoje dění na politické scéně, která na výstupy ze sjezdu (pardon, z „kongresu“) ODS údajně dychtivě čekala, se ukazuje, že sjezdové (pardon „kongresové“) mátožení ódéesky bylo jen předobrazem hroucení celé politické scény. A možná nejenom scény, leč celého státu. Jak jinak by se dalo popsat následné dění v Poslanecké sněmovně, kde jedno- či dvouhlasá většina „převálcovala“ zbytek a přijala – slušně řečeno – kontroverzní zákonné normy, které mocně a nejspíš i negativně ovlivní další život v této zemi?

Pro pozorovatele politického dění, který je usazen v teple pražské kavárny, je možná důležité, zda má Tluchoř rád Nečase, případně co si myslí Fuksa o Kalouskovi. Jinými slovy, média hlavního proudu jsou začasto příliš soustředěna na dobové tanečky, místo aby se konkrétních politiků zodpovědných za konkrétní závažné změny legislativy ptala, zda také uvážili, jaké dopady budou mít jejich silová a silácká rozhodnutí na budoucnost zbylých zhruba deseti milionů občanů. Je-li totiž pozorovatel umístěn mimo Prahu, například do Šluknovského výběžku, jeví se přijímaní – slušně řečeno – kontroverzních zákonných norem jako – slušně řečeno – atentát na lidi.

Ať už je to „konsolidační balíček“, či „církevní restituce“, nebo „úpravy vyplácení sociálních dávek“, natož přijetí „druhého pilíře penzijního spoření“ (kterému věří a chce jej jeden z deseti potrefených budoucích penzistů) – všechno to jsou rozhodnutí, která věru jinak postihují politika s příjmy zhruba (mířím nízko) desetinásobnými proti regionální realitě. Nejsem od kořene ani komunista, ani socialista, ale zřetelně vidím, že rozhodujícím politikům v této chvíli chybí jakákoli citlivost (empatie, chcete-li) vůči reálnému postavení, reálnému životu jejich voličů. To je špatně, špatně, špatně.