Karel Hvížďala v něm kritizuje projev Václava Klause na Montpelerinské společnosti, v němž exprezident varoval před transnacionalismem a před nebezpečím, které pro standardní demokracii znamená globální vládnutí. To jsou tendence, které se plíživě prosazují v současném světě.

Pan Hvížďala má pravdu v tom, že projev prezidenta Klause nepřekvapil nějakou novou ohromující tezí. V intelektuální rovině Václav Klaus není mužem, který své čtenáře a posluchače šokuje a překvapuje novými ad hoc vyřčenými tezemi, které se snaží být za každou cenu originální a provokativní. Kdo čte jeho projevy, články a další nejrůznější texty pravidelně a pozorně, dobře ví, že svou argumentaci v hlavních tématech, kterým se věnuje (jako je kritika současné podoby evropské integrace, doktríny globálního oteplování či zmíněné globální vládnutí) postupně důsledně buduje. Vychází ze svých předchozích textů, rozšiřuje svou polemiku do šíře i hloubky a staví komplexní názorovou konstrukci. Platí to i v tomto případě.