Najednou však zvoní telefon, přímá linka do Nadačního fondu proti korupci. Linka, která se mnohdy stává prvním mostem mezi odvážlivcem, který se chce s námi podělit o šlendriánu se projevující se v jeho okolí.

Na druhé straně telefonní linky slyším příjemný, rozhodný hlas muže středního věku, který se omlouvá, že se nepředstaví, ale že by mi rád popsal, jak funguje systém rozdělování veřejných zakázek ve stavebnictví, konkrétně podlimitních veřejných zakázek na stavební práce.

Nejsem proti, zpozorním, beru do ruky tužku a papír na poznámky a ze sluchátka již padají pádné argumenty o tom, jak státní organizace účelově zadává práce na vozovkách právě formou podlimitních stavebních zakázek, jež nejsou veřejně vyhlašovány, ale oslovují se pouze vybrané firmy. Těchto několik společností si vzájemně vyhovuje, neboť v průběhu roku se každá stane vítězem a to dokonce i v situaci, kdy nedisponuje zařízením, které je potřeba k vyhotovení stavební zakázky. A tak to vypadá, zní dále ze sluchátka, že vzniká kartel dohodnutých společností vyhrávající podlimitní zakázky, které by často ani podlimitními být neměly. Zadavatel (v tomto případě státní příspěvková organizace) rozkouskuje zakázku, která by se mohla řádně soutěžit ve veřejném výběrovém řízení, jehož podmínky musí být dle zákona předem zveřejněny.