Již 29. září 2014 sděluje stejný autor na stejném serveru (ministryně pod tlakem : http://www.ceska-justice.cz/2014/09/valkova-je-pod-tlakem-kvuli-navrhu-na-svackovo-jmenovani/), že paní ministryně Helena Válková čelí tlaku: má si vybrat mezi nerespektováním výběrové komise a nevolí nepřátel Jana Sváčka a možná i vysílajícího hnutí ANO.

K tomu předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra kritizuje její pokyn, podle něhož se provádí výběr soudních funkcionářů. Prý byla lepší metoda, zavedená Jiřím Pospíšilem. To je ovšem pouze subjektivní názor, který zaznamenávám, ale nekomentuji.

Věru, život paní ministryně není jednoduchý. Když otálela s návrhem prezidentovi republiky na  jmenování Jana Veselého předsedou  Krajského soudu v Ústí n.L., neboť si chtěla prověřit výhrady, jež proti jeho jmenování vznesla část soudců a zejména soudcovská rada soudu, její uvážlivost posloužila jako pověstná hůl na psa, jenž má být bit. Tehdy si měla vybrat mezi nevolí soudcovské rady, kterou by ministr ignorovat neměl, a stoupenců okamžitého jmenování Jana Veselého. Když jej nakonec panu prezidentovi nabídla, jeho jmenování odmítl a přiměl ji k opakování výběrového řízení. Vzniklo pak podezření, že se s Milošem Zemanem proti Janu Veselému spikla. Teď je situace přesně opačná: hůl jí hrozí, odváží-li se držet se názoru výběrové komise.

V obou případech šlo o útok proti nezávislosti právního rozhodování paní ministryně a také proti právním jistotám uchazečů. Janu Veselému poskytla paní ministryně jistotu, že námitky, které proti rozhodnutí výběrové komise obdržela, bez ohledu na nátlak svědomitě prověří tak, aby neměl důvod cítit se poškozený. Stejnou jistotu by měl mít Jan Sváček: nemělo by dojít k tomu, že by paní ministryně z malicherných důvodů nerespektovala výsledek výběrového řízení.