Během dne se pak ještě našlo několik podobných případů, ale stále jde jen o pár jednotek z více než šesti tisíc amnestovaných. Možná ještě přibydou další, ale stále půjde jen o hrstku  selhání jedinců. Kdyby byla všechna soudní rozhodnutí zatížena stejnou chybovostí, mohli bychom sebevědomě tvrdit, že jsme právním státem.

Hned se znova roztočily kolovrátky chytrolínů, zastávajících významné politické funkce a někdy i ozdobených akademickými tituly, kteří ale nevědí nic o vězeňství, tvrdících, že amnestie měla být předem projednána s vládou a nově dokonce i připravena se soudci. V Nečasově, v němž se „vykecá“ i to, co není pravda, by zpráva o připravované amnestii zaplavila věznice a vyvolala by obrovský neklid, možná provázený násilnými konflikty. Vězeňská služba má i tak dost starostí se „zaručenými“ fámami o připravovaných amnestiích, které se bez jakéhokoli podkladu vynořují téměř každý rok, ale nemajíce reálný základ, záhy se utiší. Nikdy v minulosti se amnestie předem nezveřejňovaly a nepřipravovaly.

Dokonce zaznělo pár hysterických výkřiků, volajících po odstoupení ministra spravedlnosti. Jejich původci jimi ovšem na sebe prozradili, že vůbec nerozumí uspořádání vztahů uvnitř  resortu spravedlnosti. Soudci jsou v rozhodování na ministrovi spravedlnosti zcela nezávislí, takže za jejich případné přehmaty šéf resortu nenese žádnou odpovědnost. Není tedy důvod, aby kvůli nim odstoupil. Doby, kdy se rozsudky v nejdůležitějších kauzách předjednávaly v orgánech KSČ a pak se připravovaly v kanceláři ministra, jsou skutečně minulostí.