Místo sobectví, závisti, nenávisti, zavládne všeobjímající láska a vzájemné porozumění. Vnějším příznakem změny budou nenápadné události s účinky, srovnatelnými se zemětřesením.

Tak například se uskuteční mimořádná konference KSČM, na které se komunisté přejmenují na tvrdošíjnou demokratickou levici, zřeknou se revolučního násilí jako nástroje boje o moc, diktaturu proletariátu označí za nepotřebné filozofické haraburdí a učení o třídní nenávisti nahradí doktrínou nutné spolupráce tříd pro obecné blaho.

Karolína Peake se svou stranou LIDEM požádá pokorně o přijetí zpět do Věcí veřejných. Dojatý Vít Bárta zaslzí a pouze vydechne: vše odpuštěno. Kateřina Klasnová se beze slova vrhne svědkyni ze své svatby kolem krku a Radek John pronese obřadný uvítací projev. Později natočí láskyplnou reportáž o cestě LIDEM tam a zase zpátky.

Vláda kvůli odchodu LIDEM nepadne. Místa po jejich ministrech si rozdělí obě koaliční strany. Vlídně opoziční Věci veřejné budou vládu nadšeně podporovat.

Jan Fischer se vzdá prezidentské kandidatury s vyjádřením, že jako dlouholetý člen normalizační kolaborantské KSČ si netroufá rušit posmrtný klid Tomáše G.Masaryka, jehož ostatky v zemi začaly jevit podezřelý neklid.