Při podrobnějším zkoumání údajů jsem se pozastavil nad údajem o počtu 19.820 amnestovaných odsouzených k nepodmíněným trestům. Srovnání s veřejně dostupnými statistikami Vězeňské služby ČR působí dojmem, že jde o nesmysl, možná o písařskou chybu. Na základě amnestie opustilo věznice v lednu r.2013 celkem  6.484 osob. V té době Vězeňská služba ČR evidovala   7.521 odsouzených, kteří nenastoupili výkon trestu.  Odhaduji, že amnestie se dotkla nejvýše 2-3 tisíc z nich. Dostávám se tedy k číslu přibližně 9-10 tis. celkem.

Požádal jsem ministerstvo o vysvětlení rozporu. Následovalo dlouhé mlčení. Až po urgenci mi příslušný odbor postoupil dopis Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR, které se pokusilo podat vysvětlení k mému dotazu. Již tato podrobnost stojí za pozornost: ČTK se odvolává jako na zdroj na ředitele tiskového odboru ministerstva, ale ministerstvo neví, odkud se číslo vzalo a žádá o vysvětlení Vězeňskou službu ČR, z  jejíž veřejně přístupné statistiky jsem vyvodil své pochybnosti. Lepší důkaz nezpůsobilosti aparátu ministerstva snad ani nelze podat.

V dopisu Generálního ředitelství jsem ale nenalezl vysvětlení, nýbrž potvrzení pochybností, vylepšených o domněnku, kterou jsem si sám netroufl vyslovit, totiž že rozdíl mezi zveřejněným číslem a mou kalkulací by mohl odpovídat počtu příkazů k nástupu trestu, které soudy dosud neodeslaly odsouzeným. Představa, že soudy nevyzvaly 9-10 tisíc osob k nástupu trestu při současném stavu přibližně 16 tisíc odsouzených ve výkonu trestu, je děsivá zvláště ve spojení s obavami ze zmatků, které by vypukly ve věznicích, kdyby je soudy najednou povolaly. Úvaha Vězeňské služby ČR je zřejmě nerealistická. Nicméně, pokud by přece jen odpovídala skutečnosti, bylo by na místě, aby policie začala zkoumat, zda k zadržování příkazů k nástupu trestu ve velkém rozsahu skutečně dochází a zda není výsledkem korumpování soudců.