Obě dámy spojuje  nezkušenost s praktickým výkonem řemesla politika. Mimo jiné se projevuje v nezpůsobilosti počítat s tím, že novináři nejsou dojatí obdivovatelé, ale nelítostná škodná, pro kterou má „vykoupání“ politika větší cenu než ty nejzasvěcenější informace, které by poskytl při slušném zacházení.

Heleně Válkové asi půjde navykání na nutnou obezřelost jen ztuha. Nasvědčuje tomu její vystoupení v Událostech, komentářích dne 25. března 2014. Ač již dostala za vyučenou grilovaním, jemuž ji vystavují novináři i politici kvůli nešťastnému výroku o poměrech v Protektorátu Čechy a Morava v rozhovoru pro Echo24.cz, nechala se pro změnu vtáhnout do debaty o sporných výrocích nepřítomného Andreje Babiše, kterého se marně snažila hájit, ač téma mohla a měla odmítnout.

Nejsem nadšen Babišovou odvetou za útok redakce Echo24.cz na paní ministryni. Nic s tím ale nenadělám, protože jeho výroky již odezněly. Národ má takové vůdce, jaké si zasluhuje, a ti se chovají tak, jak jim to občané strpí. Přesto považuji nastolení tohoto námětu moderátorem za  krajně nevhodné. Pokud veřejnoprávní bulvár pociťoval potřebu veřejně znectít nejsilnějšího muže vlády, místo odpovídající části grilování Heleny Válkové měl zařadit do programu rozhovor s ním.

Paní ministryně si bohužel neporadila ani s „věčným poslancem“ Markem Bendou, který v rozhovoru o ústavní stížnosti skupiny poslanců ODS a TOP 09 proti vyhlášce exministryně Marie Benešové (tvrdošíjně označované v médiích za stížnost proti přenesení vyšetřování Petra Nečase do působnosti VSZ Olomouc) umanutě žehral na odnětí Petra Nečase zákonnému soudci. Mohla ho přece důrazně upozornit, že k odnětí zákonnému soudci nedošlo, takže žvatlá jako obvykle o ničem. Pro názornost mu mohla připomenout čerstvý případ trestního stíhání bývalého ministra obrany Martina Bartáka, v přípravném řízení stíhaného místně nepříslušným bývalým prokurátorem a členem KSČ, ostravským státním zástupcem Dušanem Táborským, ale správně zažalovaného u Městského soudu v Praze. Mohla ho upozornit, že zejména za působení vlád premiérů a ministra spravedlnosti z jeho strany došlo i bez vyhlášky Marie Benešové opakovaně k  znásilňování pravidel pro určování místní příslušnosti státních zástupců a také k slavnému zásahu do živé kauzy (vše s podezřením na politickou motivaci). Ústavní stížnost se proto jeví jako nečasovské svalnatě-slabošské gesto, připomínající přísloví o střelbě z děla na komára (nemám na  mysli státního zástupce Pavla Komára). Zejména bylo na místě usadit Marka Bendu výzvou, aby se svěřil, kde byl a jak statečně bojoval za ponechání obviněných v rukou místně a věcně příslušného státního zástupce ve všech dřívějších případech a proč vytáhl do boje právě teď, kdy se věc týká Petra Nečase.

V Událostech, komentářích ale hlavně pokračovalo grilování paní ministryně kvůli jejímu největšímu pomyslnému hříchu, tedy kvůli slovům „ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo“, jejichž ničivý účinek se již nedal napravit ani omluvou v tisku a opakovaně v televizním vystoupení, ani dodatečným vysvětlením, že Helena Válková hodnotila škody, způsobené Němci na našem území, na pozadí nesrovnatelně větší spouště, kterou za sebou zanechali v Polsku, bývalém Sovětském svazu a v Pobaltí.