Důvodem obnovení řízení je usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž byla na základě dovolání odsouzeného zrušena výše uvedená rozhodnutí  pražských soudů. Nejvyšší soud ČR se nezabýval namítaným extrémním nesouladem mezi dokazováním a právními závěry soudů. Z formálních důvodů pominul také námitku podjatosti odvolacího soudu, protože ji obžalovaný neuplatnil již dříve. Za dostačující důvod k zrušení soudních rozhodnutí uznal překročení zákonem stanovených mezí pravomoci strážníků, jež je v souzeném konfliktu připravilo o zákonnou ochranu úředních osob při výkonu funkce. Z toho důvodu Nejvyšší soud ČR rozhodl, že použití právní kvalifikace přečinu násilí na úřední osobě je nepřípustné. Neměl ale námitky k rozsahu a způsobu provedení dokazování a konstatoval, že  jednání Johna Boka bylo „neadekvátní, přehnaně prudké a obviněný při něm projevil nedostatek sebekontroly“, nicméně lze „kvalifikovat skutek podle těch ustanovení trestního zákoníku, kterými je obecně chráněna osobní integrita kohokoli bez vazby na to, že má zvláštní postavení úřední osoby, případně podle obdobných ustanovení zákona o přestupcích“.

Úvahy Nejvyššího soudu ČR o nepatřičnosti přiznání strážníkům práva na zákonnou ochranu úřední osoby směřovaly zejména proti  názoru předsedy senátu odvolacího soudu, který se jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že občan, nespokojený s jednáním úřední osoby, se nejdříve musí podrobit zvůli, a teprve pak si smí úředním postupem stěžovat (můj dodatek laika: a nic si nevystěžovat).

Poučen závěry Nejvyššího soudu ČR stran uplatnění námitky podjatosti obžalovaný zaslal soudu předem písemnou výzvu k vyloučení senátu pro podjatost. Předsedovi senátu nezbylo, než zahájit hlavní líčení jejím čtením. Z jeho výrazu bylo zřejmé, že mu četba nepůsobí potěšení. Později John Bok ještě „zahustil“ atmosféru upozorněním na porušení kancelářského řádu soudu, spočívající v tom, že přísedící a žalobkyně nebyly označeny jmenovkami. Doprovodil to úvahou, že státní orgán, který chce vést občany k pořádku, musí být důsledný i směrem k sobě. 

Návrh na vyloučení senátu soud po desetiminutové poradě zamítl usnesením  jako nedůvodný. Obžalovaný podal na místě stížnost k vyššímu soudu, která ovšem nemá odkladný účinek, takže se soudilo dál. Přes patrný pocit nelibosti předseda senátu při dalším jednání nevypadl z rámce profesionální zdvořilosti, nicméně pohodová atmosféra původního řízení se do soudní síně nevrátila.