S posilováním levice nabývají sebevědomí přízraky předlistopadových složek, určených k násilnému udržování pořádku, často za cenu přímého potlačování lidských práv. Jejich představitelé zavětřili příznivou změnu směru větru, odpouštějí sami sobě hříchy a derou se do veřejné správy. Politruk Pohraniční stráže, který kdysi pečoval o duše vojáků tak, aby se jim lépe a radostněji střílelo po narušitelích státní hranice, řídí „manažersky“ školství v kraji. Krajským zastupitelem se stal trestně stíhaný bývalý dozorce ze zlopověstné věznice, v které byli vězněni političtí vězni. Nejde o to, že zmínění nestydové jsou členy KSČM. Dokonce jim slouží ke cti, že se otevřeně hlásí k menšinovým, a to krajně nepopulárním politickým názorům. Ostatně KSČM, která je vynesla k moci, je legitimní součástí našeho parlamentního systému. Potíž je v jejich temné minulosti a v nezhojených ranách dosud přežívajících poškozených činností předlistopadových represivních orgánů. Ostych by jim měl zabránit, aby se znova, byť po mnoha letech od pádu protiprávního režimu, pokoušeli urvat pro sebe aspoň malý podíl na veřejné moci.

Nedosti na tom, že nedůsledná polistopadová očista represivních orgánů umožnila vznik skanzenu normalizačních poměrů ve státním zastupitelství a justici, levicová smířlivost k předlistopadovým zloduchům nyní ohrožuje i klenot české justice, Ústavní soud ČR. 

Až dosud býval výběr soudců Ústavního soudu ČR záležitostí pro uchazeče značně nepříjemnou. Senát dbal na to, aby prezidentovi vyvolení byli nejen odborně zdatní, ale aby vynikali občanskými ctnostmi. Při projednávání návrhů proto často docházelo k nemilosrdnému „praní špinavého prádla“.