Oproti minulým rokům je i průhlednější struktura, kdo je skutečným poskytovatelem. Dříve bylo obtížné rozpoznat, jestli se jedná o poskytovatele úvěru nebo jen zprostředkovatele a také jestli se jedná o jiného poskytovatele nebo jen další inzerci od stejného poskytovatele. „Z tohoto důvodu je v NBÚ hodnoceno méně nebankovních subjektů, které spadají do kategorie „úvěrový predátor“. Na druhou stranu nový zákon o spotřebitelském úvěru již odstraňuje hranici 5 000 Kč pro účinnost zákona, tudíž s jeho platností se trh, kterého se zákon týká, rozroste o poskytovatele spotřebitelských mikroúvěrů do 5 000 Kč. Celkově však odhadujeme, že došlo k poklesu objemu tradičních spotřebitelských úvěrů poskytovaných úvěrovými predátory. Celkový objem odhadujeme na 60 miliard korun,“ říká Urban.  Klasické bezúčelové hotovostní spotřebitelské úvěry v „šedé zóně“ odhadujeme okolo hranice 15 miliard korun. Přestože se zdá, že je počet poskytovatelů v šedé zóně nižší, stále na trhu existují tisíce až desetitisíce poskytovatelů nebo zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů. Z údajů Ministerstva průmyslu a obchodu vyplývá, že k 30.6.2016 mělo ohlášenu vázanou živnost „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“ 67 tisíc subjektů, nelze však přesně určit, jaký podíl aktivity reálně vykonává, a kolik z těchto společností je již nefunkčních.

Ke změnám ale dochází i na straně bezpečných subjektů, které nabízejí ve stále větší míře spotřebitelům nejrůznější inovace (možnost odložit splátku, změnit velikost splátky apod.), upouští od poplatků a obecně tím úvěry zlevňují. Je to dáno jednak očekávanou změnou zákona a postupným procesem kultivace trhu, konkurencí, ale i obecnými ekonomickými podmínkami. Ekonomické oživení  a s ním související rekordně nízká nezaměstnanost  a růst reálných mezd  vede k vyšší spotřebě domácností  a poptávce po úvěrech, které jsou o to žádanější, v současné situaci nízkých úrokových měr. Úroky se snížily jednak vlivem nízkých nákladů na refinancování  (které jsou nízké již přes 3 roky, ale do úrokových měr úvěrů se promítají se zpožděním), poklesem průměrné rizikovosti úvěrů, ale také pravděpodobně poklesem marží poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. U řady poskytovatelů úvěrů lze sledovat zodpovědnější přístup k úvěrovému riziku, jak například s rozvojem moderních přístupů ve využití dostupných dat (data science, big data), tak s rozvíjejícími se programy na podporu finanční gramotnosti.

Poslední rok se úvěrový trh nesl především ve znamení nízkých úrokových sazeb a nízké nezaměstnanosti, což se projevilo ve velkém nárůstů úvěrů na bydlení, i přes neustálý nárůst cen bytů a domů. Lze předpokládat, že investice domácností do nemovitostí do určité míry vytlačily potenciál růstu trhu spotřebitelských úvěrů (některé domácnosti mohly v roce, kdy se rozhodly pro investici do vlastního bydlení více šetřit na běžné spotřebě).  V roce 2016 došlo k poklesu cen spotřebitelských úvěrů. Ve srovnání s vyspělejšími státy EU je však RPSN u spotřebitelských úvěrů v ČR stále relativně vysoká.

Dalším důležitým ukazatelem je objem nových úvěrů poskytnutých v roce 2016. I zde je patrná dominance bankovního financování spotřebitelů. V posledním roce došlo k mírnému nárůstu objemu poskytnutých úvěrů (růst 0,4 %). Přesun velké části objemu nových úvěrů z nebankovních spotřebitelských k bankovním je dán tím, že společnost Cetelem se stala bankou – zahraniční pobočkou BNP Paribas Personal Finance SA, a tak je do statistiky nebankovních poskytovatelů počítána jen v prvním čtvrtletí 2015. Po očištění od tohoto vlivu došlo v roce 2015 naopak k meziročnímu růstu nově poskytnutých spotřebitelských úvěrů nebankovními poskytovateli o 7,2 %.

Ke konci června roku 2016 činily bankovní úvěry spotřebitelské povahy cca 215,5 mld. Kč. Mezi nejvýznamnější poskytovatele bankovních úvěrů v ČR patří tradičně Česká spořitelna, Moneta (dříve GE Money), ČSOB včetně ERA – Poštovní spořitelny a Komerční banka.

Češi a zadlužování v roce 2017

Výhled dalšího zadlužování českých domácností bude souviset jednak s globálními makroekonomickými podmínkami, tak i s lokálními, kam patří i fiskální politika české vlády a monetární politika České národní banky. Pokračující ekonomický růst by měl nadále přispívat k růstu spotřeby domácností a také úvěrového trhu. Vliv může mít i očekávané omezení hypoték jen do určitého procenta k hodnotě kupované nemovitosti, která může omezit poptávku po úvěrech na bydlení a naopak přispět k růstu spotřebitelských úvěrů. Snižující se míra nezaměstnanosti by zároveň mohla nadále snižovat podíl problémových úvěrů, u kterého s vysokou pravděpodobností dojde i k systematickému snížení vlivem nových pravidel na trhu spotřebitelských úvěrů (a s nimi zodpovědnější přístup ke kreditnímu riziku).