Důvody teď ponechme stranou. Spouštěcím mechanismem tohoto konceptu je invaze ilegálních přistěhovalců z islámských zemí, o nichž je z četných zkušeností známo, že jejich asimilace je komplikovaná, nebo dokonce nemožná. Je velmi pravděpodobné, že budou nekompromisně dodržovat a uplatňovat zvyky, rituály a dogmata, jež si přinášejí ze své tradiční islámské společnosti. Což povede zákonitě k postupné islamizaci Evropy.

Sám turecký prezident Erdogan vzkazuje muslimům do Německa, kterých je tam šest až sedm miliónů, aby se neintegrovali, že chtít to po nich je zločin. Řekl také – mešity jsou naše kasárna, minarety naše rakety, vy jste naše armáda (uvádí bývalý novinář  Zdeněk Soukup, poslanec za ANO v článku Poslanci proberou s muslimy islám).

Podstatné ovšem je, že se ve společnosti vyskytuje kolem 90 % lidí, kteří více či méně s tímto proislámským rasovým multikulturalismem v Evropě nesouhlasí a odmítají ho.

Média dennodenně bombardují veřejnost proislámskou propagandou a nátlakovou metodou ji nutí, aby se schématu islamizace Evropy podvolila, aby se vzdala svého přirozeného odmítavého stanoviska a rezignovala na své tradiční pojetí, jakým je ochrana vlastní identity a obrana teritoria. Máme se podrobit invazi z islámských zemí. Metodika, kterou média (zejména ČT) zvolila, je nejen velmi intenzivní, ale i bizarní. Značně silově zaměřená proislámská kampaň svou přepjatou snahou mnohdy karikuje sama sebe.