Za to hned první kandidát, který má zajistit aby bylo líp i v policii, u hasičů a ve veřejné správě vůbec, rovnou strhnul pomyslnou váhu míry absurdity. Hledat příměr je prakticky nemožné. Má-li totiž být výstižný, musí nutně znít takto: představa, že ministrem vnitra má být David Ondráčka, je natolik absurdní, jako by ministrem vnitra měl být…David Ondráčka.

S kým máme tu čest (práci)

Usměvavá a takřka chlapecky nevinná tvář ředitele takzvané „nevládní neziskové organizace“ Transparency International – Česká republika (TIC) je v prostředí mainstreamu ikonou. Má-li jakýkoli veřejný příspěvek o „boji s korupcí“ dostat punc objektivity, nezávislosti a zasvěcenosti pak je Ondráčkovo vystoupení téměř povinnou rekvizitou.

Ve svých vystoupeních působí Ondráčka vždy pokorně, ale sebevědomě: je zkrátka z těch, co se nebojí nahlas hovořit o věcech, které si my, obyčejní smrtelníci, netroufáme ani myslet.

Ve skutečnosti je to ale pořád ten stejný kýč: stačí „odvážně“, pokud možno v přímém přenosu, ideálně v Otázkách Václava Moravce, říct, že se to nebojíte říct a pak odříkat povinný seznam miliardářů a „kmotrů“. Rázem všichni jako na povel vstávají a tleskají té odvaze.

Hříchy mládí odpuštěny

V reáliích dnešních dnů je pak velmi pikantní třeba Ondráčkovo vyjádření z roku 2011 (Reflex 3/2011), kde odvážně národu sděluje, že Českou republiku řídí ve skutečnosti ČEZ, PPF, Penta, Babiš (ano, ten Babiš, který ho teď nominuje do vlády), Bakala a Tykač a Mostecká uhelná, kteří k tomu používají „tvrdé nástroje“. Slyšel jsem dobře, mámo? Bakala, Tykač a dokonce i ten, jehož jméno nesmíme vyslovit! A ten statečný chlapec ho vyslovil! Hotový Harry Potter! To by byl ministr!