Není to tak dávno, co jsem na stránkách Protiproudu tepal připravovanou novelu Trestního řádu a ve snaze o její řekněme vtipné hodnocení jsem ji označil za sbírku poněkud infantilních nápadů. Inu snažil jsem se pamatovat na dobré vychování. Při dalším seznámení s novelou normy, kterou se má v tuzemsku v budoucnu řídit trestní řízení, ve mně narostl pocit, že jsem byl ve svých někdejších soudech nemístně mírný a že při příští úvaze na toto téma bude muset „ve veřejném zájmu“ dobré vychování stranou.

Korupce horší vraždy

Na mysli mi vytanula asi dva roky stará debata s jedním nejmenovaným významným pražským advokátem. „Tady se prostě uměle vytváří dojem, že korupce je horší, než vražda a tomu se musí všechno podřídit. Je to sice pitomost, ale zkuste dneska nahlas říct, že korupce nerovná se vražda“.

Ano. V době rostoucí společenské hysterie, která je nám pečlivě očkována koalicí „občanských aktivistů“ a exponentů nové justice, bude rázně uťat jakýkoli hlas, který by potřebu „přitvrdit v boji s korupcí“ zpochybňoval, nebo, nedej Bože, žádal dokonce k věci racionální debatu. V duchu bolševického třídního boje: kdo odmítá učení „o boji s korupcí“, je sám korupčník.

Netrvalo dlouho a naše milá vláda nám ústy ministra pro lidská práva skutečně sděluje, že tzv. „korupci“ hodlá zařadit mezi ty nejzávažnější trestné činy. Co na první pohled vypadá na nevinné sbírání laciných bodů, byť osobně velmi pochybuji, že téma „korupce“ ještě někoho ze skutečných občanů skutečně zajímá, při bližším zkoumání docela vyděsí.

Lidská práva podle Dienstbiera

Nově navrhovaná, řekněme laicky „klasifikace“, tzv. „korupčních“ trestných činů neznamená v praxi nic menšího, než například umožnění nasazení odposlechů bez rozhodnutí soudu.