Český mediální mainstream zplodil, volejme „sláva“ a tři dny se radujme, nového hrdinu. Jmenuje se Jakub Čech, je mu sladkých šestnáct a navzdory své (přesně řečeno donedávné) nezletilosti je, považte, občanským aktivistou. Místo toho, aby skládal neumělé milostné verše, případně sprejoval po zdech, či hulil marjánku, tepe zlořády prostějovské radnice, státního molochu České pošty a už byl dokonce v televizi.

Příspěvek do rodinného alba

Hrdí rodiče mají již doma tlusté album s výstřižky oslavných článků o šikovném synkovi. Jenže pak jakýsi Václav Klaus mladší, místo toho, aby seděl tiše v koutě a kál se za hříchy svého otce, napsal na svoji facebookovou stránku štvavý pamflet, který nejenže mladého Jakuba nechválí, nejen,e si z něj dělá legraci, ale on, považte, dokonce znevažuje jeho dosavadní úspěchy!

Tak snad abych hrdé rodiče rovnou upozornil, že ani tato moje úvaha se patrně v rodinném albu nebude vyjímat nejlépe. Inu, co také čekat od kremelské propagandy.

Práva telecích let

Abych nebyl špatně pochopen. Tu a tam jsem při hodnocení svých vlastních dosavadních skutků sám nucen uznat, že člověk udělá do třiceti spoustu krávovin…, a potom taky. Koneckonců starý trouba býval kdysi mladým troubou. Pokud si Jakub Čech našel zálibu ve víceméně neškodné buzeraci všemožných institucí, pak je to jistě lepší, než zmíněné sprejerství či huličství a, na rozdíl od obého, to rozhodně nijak nepoškodí jeho mentální či snad fyzický vývoj.

Koneckonců, jak již sebekriticky naznačeno, má i on dostatek času dostat rozum a třeba s odstupem let získá nadhled umožňující mu jeho současné skutky nazírat právě optikou pubertální milostné poezie, při jejímž nalezení jsme hlavně rádi, že ji pod hromadou prodřených kalhot nenašel někdo jiný.