Přitom skutečná voličská podpora sociální demokracie může být ještě nižší, než uvádějí průzkumy veřejného mínění. Od roku 2008 přišla strana celorepublikově v krajských volbách téměř o tři čtvrtě miliónu voličů. Například v Pardubickém kraji se v roce 2008 ČSSD podařilo získat více než 61 tisíc hlasů. O čtyři roky později získala pod vedením Martina Netolického už jen poloviční podporu a v roce 2016 ještě méně, necelých 27 tisíc hlasů. Přesto se najdou vlivní straničtí funkcionáři, kteří tyto výsledky oslavují. Na vlně povinného optimismu pak činí kroky, které voliče ČSSD doslova odpuzují. Svoji energii a iniciativu věnují hlavně likvidování svých stranických kolegů a pletichaření s volitelnými místy na kandidátních listinách, aby zajistili, že po říjnových volbách bude v poslanecké sněmovně alespoň malá skupinka loajálních poslanců, kteří budou stávající vedení podporovat i v případě volebního debaklu. Politika ČSSD se tak těžko změní a jejím výsledkem bude postupný úpadek do politické bezvýznamnosti. Případná sebereflexe by přitom mohla pomoci stranu nastartovat k lepším výsledkům.

Člověk neznalý vnitřních poměrů v ČSSD by mohl nabýt dojmu, že dějství, které sleduje, je podobné jako v románu od Erich Maria Remarqua Na západní frontě klid, kde se parta spolužáků z gymnázia společně vydala idealisticky bojovat za svoji zemi. Po události, která se odehrála v Pardubickém kraji, však musí mít jasno i veřejnost. V MF Dnes se objevil článek s titulkem „Šéf pardubické záchranky skončil, za odvoláním jsou i spory uvnitř ČSSD“. Tato zpráva mě lidsky velmi zaskočila. S bývalým ředitelem záchranky Pavlem Svobodou jsem měl možnost se seznámit před několika lety. Osobně ho znám jako pracovitého člověka, který záchrannou službou žil a svoji práci dělal dobře. Nevím o žádném jeho profesním selhání. Zdůvodnění hejtmana Netolického, že po sedmi letech spolupráce je důvodem odvolání svérázná komunikace pana ředitele, uvěří voliči Pavla Svobody v Pardubicích asi stěží. Už jen proto, že u vážné dopravní nehody záchranáře s rukavičkami a naleštěnými polobotkami nikdo nečeká. Vysvětlení bude proto asi mnohem jednodušší. Pavel Svoboda jako ředitel záchranky měl šanci díky preferenčním hlasům získat v parlamentních volbách poslanecký mandát a ohrozit potenciální živnost některého ze svých „přátel“. Proto musel být odstraněn.