Ministr Marcel Chládek svůj návrh zdůvodňoval tím, že se musíme soustředit na to, v čem jsme úspěšní, nikoli prostředky rozmělňovat. A že je tedy třeba podpořit takové projekty, jako stavbu rychlobruslařského stadionu pro Martinu Sáblíkovou, snowboard-crossového areálu pro Evu Samkovou, nebo poskytnout další finance špičkovému tenisovému oddílu v Prostějově. V záloze zůstává také myšlenka na stavbu národního fotbalového stadionu pro řádově 30 000 diváků, byť

50 000 by bylo lepších, aby se tam dalo hrát finále Ligy mistrů.

Je to zvláštní logika. Byť je na druhou stranu možno konstatovat, že ministr je realista, zůstává při zemi a uvědomuje si, že finanční prostředky jsou omezené. Vychází sice z teze „co Čech, to Sáblíková“ a věří, že rychlobruslařský stadion pozvedne celkovou úroveň pohybu a zdraví v zemi, zároveň ale netlačí na pilu a neprosazuje další obdobné projekty, například „co Čech, to Neumannová a Bauer“, nebo neméně oprávněný „co Čech to Železný a Špotáková“.