Ať jsou názory takové nebo jiné, tento zákon by měl být v první řadě nástrojem, který slouží a pomáhá lidem, na straně druhé by měl být ku prospěchu také státu v úlevě od nezaměstnanosti. Ale je tomu skutečně tak, že slouží oběma stranám?
Jak se totiž ukazuje, lidem tento zákon moc vskutku neposlouží. Spíše naopak, neboť pomáhá státu zbavit se svých uchazečů snadno a rychle. Nevěříte? Jeden příklad za všechny.
Jaká má práva člověk, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a smí vůbec legálně odmítnout nabízené místo, které jakýsi pracovník označí příměrem vhodné zaměstnání? Podle úřadu nesmí, pokud nemá vážný důvod, který taxativně stanovuje Zákon o zaměstnanosti. Ale co práva uchazeče na výběr místa, vhodné profese a vůbec zaměření. Nevytrácí se v tomto zákoně tak nějak až příliš? Co vůbec ústavně daná práva vycházející z Listiny základních práv a svobod na vhodné zaměstnání a jeho výběr?
Tak na ta úřad už z vysoka tuplem kašle!
Může se tak stát, že nastane v životě každého z nás situace, kdy skončí v řadách armády nezaměstnaných a úřad jej vyšel na jím označené místo, které úředník subjektivně považuje za vhodné. Situace na místě však může ukázat, že místo je pro uchazeče téměř profesně nevhodné a ten jej odmítne, přestože vlastně mezinárodní právo je na jeho straně. Vždyť Listina práv a svobod mu jasně přece dává právo si vybrat své budoucí zaměstnání. Normální člověk by si řekl, že je to právně v pořádku a úřad takové počínání pochopí.
Omyl a chyba lávky. Nepochopí, v této zemi rozhodně selský rozum nečekejme!
Úřad totiž bohužel nezná zákon, a pokud ano, chybí selský rozum zdejším zákonodárcům, kteří opomněli začlenit mezi vážné důvody i právo na svobodný výběr povolání a zaměstnání. Úřad tak bude striktně totiž posuzovat pouze ony vážné důvody tak, jak je taxativně psáno v ustanovení §5c daného zákona o zaměstnanosti, v nichž se počítá jako vážný důvod: péče o dítě do čtyř let věku, péče o osobu blízkou se stupněm závislosti II. – IV., místo výkonu a povaze zaměstnání manžela a manželky, docházka dítěte do školy a předškolního zařízení, zdravotní důvody nebo jiné vážné osobní důvody (etické, mravní, náboženské apod.).
Pokud tudíž uchazeč odmítne z jiného důvodu nabízené místo, má prostě tuze velkou smůlu a půjde o žebrotě. Kde je tak to skutečné právo na svobodný výběr povolání, o němž dokonce sám tento zákon hovoří v jednom ze svých paragrafů?
Kde je to faktické právo každé lidské bytosti na svobodný výběr povolání a zaměstnání jak praví paragraf 11, Zákona o zaměstnanosti, který byl do tohoto „zaměstnaneckého zákona“ implementován původně z mezinárodního práva, konkrétně Listiny základních práv a svobod, jejíž ustanovení také naše republika přijala a následně začlenila do svého legislativního pořádku v podobě dokonce ústavního zákona č. 2/1993 Sb.?
Práva? Tak ta nám nějak zůstala jen a jen na těch papírech, kde jsou vepsána v podobě bezduchých a právně nevymahatelných textech…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
