Ať jsou názory takové nebo jiné, tento zákon by měl být v první řadě nástrojem, který slouží a pomáhá lidem, na straně druhé by měl být ku prospěchu také státu v úlevě od nezaměstnanosti. Ale je tomu skutečně tak, že slouží oběma stranám?

Jak se totiž ukazuje, lidem tento zákon moc vskutku neposlouží. Spíše naopak, neboť pomáhá státu zbavit se svých uchazečů snadno a rychle. Nevěříte? Jeden příklad za všechny.

Jaká má práva člověk, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a smí vůbec legálně odmítnout nabízené místo, které jakýsi pracovník označí příměrem vhodné zaměstnání? Podle úřadu nesmí, pokud nemá vážný důvod, který taxativně stanovuje Zákon o zaměstnanosti. Ale co práva uchazeče na výběr místa, vhodné profese a vůbec zaměření. Nevytrácí se v tomto zákoně tak nějak až příliš? Co vůbec ústavně daná práva vycházející z Listiny základních práv a svobod na vhodné zaměstnání a jeho výběr?