Kdo ještě pochybuje o tom, že americká – a spolu s ní i globální – ekonomika nekráčí vstříc ozdravení, nýbrž hluboké recesi, ten patrně přehlédl čtvrteční rozhodnutí americké centrální banky (FED) nezvýšit ani o píď úrokovou míru, za níž se v Americe půjčují peníze. Podle důvěryhodných informací ze zákulisí pouze jediný člen Federálního rezervního systému hlasoval pro její zvýšení, všichni ostatní, včetně předsedkyně rady guvernérů FED Janet Yellenové, rozhodli o tom, že úroková míra zůstane na nule. Nikoli však proto, že by se vzepřeli logice stávajícího finančního systému a prohlásili úrok za lichvu. Důvod měli ryze pragmatický - převládl strach z ničivých důsledků sebemenšího zdražení peněz a následné kontrakce úvěrů.

Léčba dluhu dluhem

K pochopení tohoto kroku se musíme vrátit do roku 2008, kdy se FED pod hrozbou kolapsu globálního finančního systému rozhodl rozpohybovat ekonomiku historicky nevídaným snížením úrokových sazeb a masivním přílivem nových peněz do oběhu. Díky tomuto zásahu se finanční letadlo vyhnulo okamžitému zřícení, nicméně za cenu, že jeho pozdější pád bude ještě bolestivější.

Mohlo by se stát, že globalisty vyvolané turbulence nakonec strhnou do propasti i je samotné

Nemalujeme čerty na zeď? Posuďte sami. Od počátku finanční krize, z níž se podle mainstreamových ekonomů již Amerika vyléčila, se státní dluh USA zdvojnásobil. Zatímco na konci fiskálního roku 2008 činil dluh něco málo přes 10 biliónů USD, dnešní odhad šplhá k 19 biliónům. Ve stejnou dobu se razantně zvyšovaly také dluhy studentů, využívajících štědrých nabídek na financování studia či jiné dluhy v rámci spotřeby domácností a dalších odvětví soukromého sektoru. Celkový dluh - státní i soukromý - je odhadován na více než 90 biliónů amerických petrodolarů. Dluhových bublin je tedy k dunivému popraskání v americké ekonomice habaděj.