„Okupace Československa byla zlomem, kdy jsem pochopil, jak jsme se my, vnitřní rozvraceči bolševismu, mýlili. Sovětská agrese byla pro mne důkazem, že komunismus není reformovatelný, že ho nejde zlidštit, že je možné ho jenom odstranit. Doba podpisu potupné smlouvy vnucené státním představitelům Československa v Moskvě a přelom roku 1968 a 1969 byl pro mne dobou sebereflexe a vzteku a lítosti nad vlastním omylem. Vrátil jsem rudou knížku ještě před prověrkami a byl jsem nadosmrti vyléčen ze snah komunismus měnit k lepšímu. Prošel jsem si období tichého vnitřního pokání, které mne utvrdilo v tom, že cesta ke zničení bolševismu musí existovat. Stydím se, že jsem potřeboval k pochopení nepřeměnitelnosti komunismu tak silný úder jako byl Srpen. Ale taky s odstupem několika desetiletí s úsměvem vzpomínám na onoho mladého muže rozhodnutého porazit bolševika jeho nápravou. Trochu mu závidím zápal, čistotu úmyslu a tehdejší velkou schopnost filantropie.“

Miluji Brusel

Autorem tohoto sebezpytu je bývalý senátor a současný europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina. Tento patrně nejznámější současný komunistobijec, usilující o zákaz KSČM, dnes varuje před obnovením Sovětského svazu a novou invazí jeho vojsk na naše území. A aby k ní nedošlo, přeje si zde trvalou přítomnost vojsk amerických.

O tom, že je hrdým občanem protiputinovského „světového společenství“ podal dostatečný důkaz i svým nedávným poselstvím z centra Říše: „Zase v Bruselu. Šel jsem nakoupit do Lidlu, kousek od Evropského parlamentu. Pocítil jsem opět barevnost a rozmanitost. Černí šoféři, muslimské krásné holky v šátcích chodí jako holky v Praze, Indové na corner shopech – bruselští Vietnamci, šikmoocí důchodci a pobudové všech barev, bělovousí starci ze všech koutů světa… Rodí se nová Evropa. Líbí se mi, protože se dere do světa“.

Svatá válka proti Rusi

Tuto multikulti Evropu by navíc rád obohatil o prvky ukrajinského neonacismu. Pokud mu to soudruzi z vedení Evropského parlamentu nezatrhnou, rád by poslancům představil svého kamaráda Andrije Bileckého z praporu Azov. Ten se nechal slyšet, že „historickou misí našeho národa je vést bílou rasu do konečného křížového tažení za její přežití“. Zajímavý příspěvek k oné „barevnosti a rozmanitosti“ rodící se nové Evropy. Štětina má ostatně pro různé typy radikálů již delší dobu pochopení. Má to však podmínku - musí mít ochotu vést svatý boj proti Rusku. Jeho čečenští kumpáni, šířící teror za účelem destabilizace Ruska, jistě na svou dnešní bruselskou spojku vzpomínají v dobrém.

Z výše uvedeného je snad každému jasné, že Štětinu onen „zápal, čistota úmyslu a velká schopnost filantropie“ zdobí i dnes. Ještě než mu k tomu uznale pogratulujeme, připomeňme si, čím vším se v boji proti bolševikovi vyznamenal. Za následující životopisné črty vděčíme především Tomáši Pecinovi, respektive příslušným materiálům Archivu bezpečnostních složek, jež Pecina pečlivě prostudoval.