Hovořit o renesanci politiky, vyjadřující skutečné zájmy obyvatel napříč Evropskou unií, je sice ještě brzy, vývoj posledních týdnů však ukazuje, že k totalitě směřující eurorežim bude čelit - a patrně již velmi brzy – lidovému hněvu. Toho lidu, který se přes všechnu ideologickou masáž a příslušné direktivy dosud nepodařilo přetvořit z národně orientovaného v evropský. A jsou to paradoxně právě ty kroky, jimiž chce Brusel společnou politickou euroidentitu vytvořit, jež v jednotlivých státech EU probouzejí k občanskému a politickému životu „vlasteneckou domobranu“.
Zotročující euro
Příkladem nade vše je euro. Měna, jejíž hlavním cílem nebylo zjednodušit podnikání a mezinárodní obchod, ale vytvoření zóny, směřující k nadnárodní formě vlády. Jak mnozí předpovídali – u nás především Václav Klaus - není možné používat společnou měnu pro tak sociálně, kulturně a hospodářsky odlišné oblasti, jaké v Evropě existují, aniž by to nebylo na úkor některé z nich. V případě, že podobu eura diktují potřeby Německa, trpí tím hospodářsky méně rozvinuté země. Typicky nyní Řecko.
S napětím sledujeme události v kolébce demokracie, nacházející se na pokraji hospodářského a sociálního kolapsu. V zemi, v níž se překvapivě velký počet občanů - navzdory hrozbám, že ztratí zaměstnání či již nikdy nedosáhnou na své bankovní vklady, že nebudou k dostání léky a jiné zboží, jež Řecko dováží - nebáli říci nadnárodní oligarchii, skrývající se za fasádou „evropských institucí“, své hlasité OXI. Mnozí z nich přitom neskrývají touhu po odchodu z eurozóny, návratu k vlastní měně a národně politickém sebeurčení.
A i když zatím nevíme, zda se Řekové ze svého vazalského postavení vůči Němci dirigované Unii opravdu vymaní, jedno víme jistě: Tento balkánský národ již nikdy nebude snadné vehnat zpátky do klece, v níž by se poslušně podrobili nátlaku Velké Trojky. Pokud premiér Tsipras nakonec přeci jen kapituluje, přijde o politický krk. V referendu si totiž ověřil, že značný počet jeho spoluobčanů ještě nerezignoval na politické vyjádření svých zájmů bez ohledu na to, co si o tom myslí europapaláši. A to je velké varování nejen pro něj.
Co zmůže jediná důchodkyně
Uměle vytvářená „euroidentita“ se však, pokud zde někdy vůbec nějaká byla, rozpadá i v jiných státech, než je Řecko. V Rakousku se v rozpětí pouhých šesti dnů (26. 6. – 1. 7.) podařilo nasbírat 261.159 podpisů pod petici, požadující vyhlášení referenda za vystoupení našeho souseda z Evropské unie. K tomu, aby se otázkou vyhlášení referenda musel zdejší národní parlament zabývat, přitom stačilo podpisů sto tisíc. Vzhledem k tomu, že nešlo o iniciativu některé z místních politických stran - jakkoli u euroskeptických formací nalezla podporu - ale šestašedesátileté důchodkyně Ingy Rauscherové a malé skupiny jejích přátel, pracujících s minimálním rozpočtem a čelících mediální blokádě, je výsledný počet signatářů nesporným úspěchem. Kdy se bude rakouský zákonodárný sbor otázkou vyhlášení referenda zabývat, ještě není jasné. Vzhledem k výraznému nárůstu eurokritických hlasů i mezi místními politiky je však předem jisté, že jednání parlamentu bude – navzdory tomu, že návrh na vyhlášení referenda nejspíš neprojde – značně bouřlivé.
Eurokritické hlasy sílí po celé Evropě
Když k této rakouské iniciativě přičteme již ohlášené referendum o setrvání či vystoupení Velké Británie z EU - britský ministerský předseda Cameron pod tlakem Faragova UKIPu a eurokritických členů své vlastní strany nevyloučil, že jej vyhlásí již příští rok – či referendum francouzské v případě, že se příští hlavou státu stane značnou přízeň veřejnosti si udržující Marine Le Penová, musí si eurofilové z povolání i přesvědčení pozvolna uvědomovat, že zítřky pro jejich Utopii již nejsou tak světlé, jako v časech, kdy evropským národům dokázaly vnutit Lisabonskou smlouvu.
Také u nás se již sbírají podpisy za vystoupení z Evropské unie. Je jich sice zatím jen pár stovek (začaly se sbírat 22. června), ale pokud se pořadatelům petice podaří o její existenci informovat širší veřejnost, mohli by i Češi, Moravané a Slezané dát bruselské věrchušce a jejím místním quislingům výrazněji najevo, co si o nich myslí.
Islamizace Evropy pod patronátem EU
Aktuální projevy sebeobrany historických evropských národů se však zdaleka nevyskytují jen ve vztahu k problematice společné měny a hospodářské politiky. Pomalu ale jistě se v Evropě probouzí povědomí o vlastních civilizačních a kulturně duchovních kořenech a to v souvislosti s právě probíhající masovou imigrací ze zemí evropským tradicím - nejen geograficky - značně vzdálených. Že nejde o ryze spontánní „stěhování národů“, ale uměle vytvořený a řízený proces, v němž statisíce cizinců mají napomoci vybudovat „evropský lid“, mentálně zcela odkloněný od křesťanských základů evropské identity, svědčí i nedávný výrok evropské „ministryně zahraničí“ Federiky Mogheriniové: „Islám patří do Evropy. Má své pevné místo v jejích dějinách, kultuře, gastronomii a co nejdůležitější, v Evropě dneška a budoucnosti. Nebojím se říci, že se to týká i islámu politického“.
Ostatně i její tweet z 26. června jasně vypovídá o tom, jakou má soudružka ministryně, pověřená řešením imigrační krize, představu o evropské budoucnosti.
Evropa národů, nebo Africká unie?
Podobnými manýry se propast mezi euroelitami a obyčejnými lidmi, kteří si přejí, aby si Evropa uchovala svůj dosavadní charakter, pochopitelně zvětšuje. Revolta proti Bruselu tak nedoutná jen v Řecku, ale všude tam, kam s požehnáním Mogheriniové míří stále větší počet černochů a muslimů. Kdo ví - snad v předtuše, že se jim projekt „Evropské unie na věčné časy“ začíná rozpadat, přichází ke slovu projekt alternativní - Unie africká. Jen si pro něj spletli kontinent.
Čím víc budou tlačit na pilu, tím větší bude i potenciál lidového odporu. Tváří v tvář realitě se Maďaři netrápí humanitářskými výtkami, že jsou xenofobní, a na hranicích se Srbskem začínají stavět čtyři metry vysoké oplocení. Lze se jim divit, když musí řešit situace podobné těm z Debrecína?
Narůstají hlasy požadující uzavření hranic nejen po okraji Schengenu, ale i mezi jeho členy. Suma sumárum - Evropská utopie (EU) se nachází v dosud největší krizi svých dosavadních dějin. A lidé, kterým není lhostejné, že Evropa páchá prostřednictvím EU sebevraždu, přestávají nečinně přihlížet a začínají se aktivizovat. Navzdory rekordním teplotám z minulého týdne se odvažujeme předpovědět, že letošní rok bude ještě dlouho horký.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
