V článku autor kritizuje vytvoření koalice proti inkluzi. Zde se nabízí otázka, je-li na místě a dle stejné logiky kritizovat koalici proti EET. V principu demokratické společnosti má každý právo vyjádřit odpor, pokud cítí, že je zákon špatný, nebo narychlo a špatně sestavený. Já – jako laik – nemůžu objektivně posoudit novelu zákona o inkluzi ani zákon o EET, ale pokud má být odpůrce v důsledku takových aktivit, jako například koalice proti inkluzi, označen za sociálně debilního, stiženého komunistickou ideologií, pak jsou veškeré diskuse s panem Fischerem o empatii, civilizovanosti a slušnosti jen ztrátou diskutérova času.

Pan komentátor nechť se svým článkem zařadí mezi bláto, které tak odsuzuje. Dále autorovi připadá zvrácená debata o inkluzivním vzdělávání, ačkoli byla loni schválena. Pominu-li Fischerovu zvrácenou logiku, může mi první odborník na novelu školského zákona o inkluzi sdělit, zda před jeho schválením proběhla nějaká diskuse? Proběhla debata přímo s učiteli a řediteli škol, s asistenty, kteří mají faktické zkušenosti s hlídáním mentálně postižených dětí? Jako laik opět mohu jen zaznamenat hotovou věc, kterou Poslanecká sněmovna schválila – bez diskuse!

Svůj laický názor na inkluzi předvedu na skutečném příběhu. Moje žena pracuje jako asistentka ve speciální třídě, plné mentálně postižených dětí. Škola – jinak běžná – má tuto třídu segregovanou. V této třídě ještě s jednou kolegyní asistuje třídní učitelce. Všechny tři mají problém s jedním agresivním autistou, který je charakterem svého handicapu nebezpečný sobě, nebo svému okolí. Tento žák má šest let a váží cca 20 kg. Nepotřebuji být profesor fyziky, abych si logicky vydedukoval, jaký budou mít problém za deset let, až bude vážit dejme tomu 80 kg.