Rok, který končí, byl v centrální Evropě poznamenán obrovskou vlnou neznámých příchozích, kteří tvrdili, že u nás hledají ochranu. Je odporné a nelidské jim tuto pomoc šmahem odmítat. Je neodpovědné a nebezpečné tuto pomoc poskytovat bezpodmínečně, být slepí k rizikům, protože s potřebnými otevíráme dveře i onomu zlu a sobectví.

Umím si představit, že takovým potřebným se mohu stát i já, když mi zlo zničí dům, vezme jeho teplo a prostředky k životu. Proto jsme lidé, že si umíme vzájemně pomoci. Nadáni rozumem však musíme rozlišovat. Podat ruce těm, kteří chtějí prospět naší obci a přijmout její hodnoty za své. Odmítat jak ty, kteří nás chtějí jen využít, aniž by k řešení své situace sami aktivně přispěli, tak ty, kteří by nás chtěli ovládnout.

Deprimuje mne intolerance, zvláště v situacích, kdy rozum nahrazuje strach. Neochota vnímat a zohledňovat argumenty protistran, neochota naslouchat. Iracionální a často vulgární obhajoba dogmat. Deprimuje mne absence obyčejné slušnosti, zkratkovitost a zaslepenost, která je roznětkou konfliktů. Proti tomu je třeba se rozhodně postavit.