V uměleckém světě se často setkávám s tím, že je tento zlom (možná spíše skluz či změna optiky) ve vnímání smyslu a řádu lidské existence, který nazýváme postmoderní, vnímán jako postmodernismus, tedy jen jako epizoda ve vývoji umění (viz impresionismus, kubismus, surrealismus apod.). Jde však o celospolečenskou změnu, která přichází v určitém stadiu civilizačního vývoje. Jelikož je dnes svět protkán komunikačními kanály, stává se tato změna změnou globální. 

Co asi opravdu nastává, je konec empirie. Současná empirie se totiž empirii nepodobá. Většina současných, tzn. nedávných, převratných vědeckých teorií se vynořuje v oblasti částicové fyziky, kde se pohybují jednotky tak minimální, že sebemenší chyba v pozorování může vést ke zcela odlišným výsledkům (čehož jsme byli několikrát svědky, třeba v případě nedávno ohlašovaného prolomení rychlosti světla). Jsme vzdáleni přímé zkušenosti a zakleti do banální virtuality. Asi všechny oblasti lidského života jsou úporně virtualizovány, a tak život ztrácí svou reálnou podobu a stává se jen vizí. 

Jelikož empirie není dostatečně empirická, musí přicházet magie. I o tom nás historie poučuje. Když se podíváme na stará náboženství, vidíme, že většina tabu, která tvoří základ asi všech náboženských systémů, vychází z tehdejší reality a funguje jako hygienické, stravovací a společenské předpisy. Jak čas plynul a postupně odstraňoval nutnost zavedených tabu, ona zvykově zůstávala a měnila se v magická zaklínadla. (Mám na mysli regulace jídelníčku, půsty, obřízky apod.) Od těchto zaklínadel je pak blízko k náboženské hysterii. 

Zajímavé je, že obě oblasti – věda a umění – si tak trochu prohazují místa. Možná, že bychom mohli mluvit i o určité unifikaci. (Jako by se situace vracela někam k začátkům věd a umění, kdy nebyly kategorie tak striktně odděleny, ale také se tehdy pod těmito pojmy rozumělo něco jiného.) 

Věda se svou hrou s pojmy a představami se blíží umění (je to vlastně sci-fi, jak tvrdí John Horgan v Racionální mystice z roku 2003), umění naopak předstírá vědeckost, koketuje se sociologií, politologií, environmentalismem apod. (Přítomnost čísel či vědecky vypadajících znaků činí umělecké dílo zvlášť pikantním, poněvadž méně srozumitelným.)