Cituji z úvodu katalogu: „výstava představuje několik desítek stavebních záměrů, které … výrazným způsobem změní tvář Prahy v následujících letech“.

Z preambule k výstavě je druhý citát: „chceme se obracet do zahraničí pro příklady …“ Nikde ani slovo o tom, že Praha je historickým celkem, který má určitý architektonický charakter a že by bylo dobré vycházet z povahy historické Prahy víc než ze zahraničních příkladů, které jsou často matoucí, poněvadž vycházejí z jiných historických i architektonických souvislostí.

CAMP sídlí v Prágrových domech sousedících s Emauzským klášterem, které jsou dobrým příkladem necitlivosti moderní zástavby, jako mnoho dalších Prágrových staveb. Jako příklad uvedu Pyramidu na Smíchově, která mě připadá, a omlouvám se za ten výraz, zvlášť idiotská svým tvarem i umístěním. Necitlivost Prágrových kostek kontrastuje s poměrně zdařilou dostavbou věží pobořených Emauz, která dala kostelu magičtější vzhled než byl ten historický.

Přehlídka současných projektů mě děsí. Mimo několika výjimek, všechny projekty vypadají jako od jednoho architekta. Většina z nich opakuje novofunkcionalistické klišé a používá dnes typické materiály – sklo a ocel.