Komunistická totalita nebyla založená na komunistech a disidentech. Komunisté vládli, disidenti protestovali. (Byly to dvě minority, ta druhá výrazně menší.) Život tvořila většina mlčící společnosti, která se dostatečně nevzpírala, naopak, vždy pro svojí slabost hledala alibi (budoucnost dětí, možná ztráta zaměstnání nebo naopak touha po postupu, atd.). Jedním z nejsilnějších elementů, který stmeloval komunisty vedený stát, byla autocenzura motivovaná strachem, často skrývaným. A ta se v naší společnosti opět rozrůstá a spokojenost se zvyšováním životní úrovně to jen podporuje.

Zločiny z minulosti dnes nevadí.

Většině nevadí, že premiérem je bývalý nomenklaturní komunista, syn prominenta a sám komunistický prominent, spolupracovník StB, navíc notorický lhář zapletený do řady kriminálních kauz.

Většině nevadí, že současný prezident boří prezidentské tradice, napíná ústavu, vyřizuje si osobní účty a instantně mění názory.