Je třeba zdůraznit, že tvořit i vnímat umění je dar. Žádným vzděláním, žádnou informovaností, žádnými eskamotérskými kousky ani technickými vymoženostmi ho nelze nahradit. Společenským úsilím, všeobecnou podporou a využíváním, (zneužíváním) tzv. uměleckých prostředků se umění stává stále zbytečnějším. Jako by zevšednělo. Všechno je POP, všechno můžeme získat, s každým se můžeme potkat, všechno můžeme poznat, ale vše se děje především ve virtuálním prostoru, který se nám neoddělitelně míchá s realitou. Chybí podání ruky, nadšené objetí, uvěření. Chybí stabilita ducha, smysl pro čest a „dobré staré mravy“. Přijímáme spousty zákonů poněvadž se bojíme, že nic dohodnutého neplatí a doufáme, že nás zákony zachrání. Chybí svoboda, svoboda ducha, svoboda pokory i svoboda vzdoru. Hovoříme jen o lidských nárocích, o lidských povinnostech se mlčí.