Hlasování britských voličů v předčasných volbách do Dolní sněmovny Britského parlamentu bylo současně již druhým referendem o vystoupení Británie z Evropské unie. Jejich rozhodnutí dát většinu hlasů konzervativcům Borise Johnsona ovlivní kromě budoucnosti Británie významně také život celé Evropské unie a všech členských států. Pokud vše půjde podle Johnsonova plánu, měla by Británie z Evropské unie odejít ke konci příštího ledna. Věřím, že to bude konečně dostatečně silný impuls pro to, aby se Evropská unie začala konečně od základů měnit. Příklad Brexitu je podle mne pro Evropskou unii  poslední šancí, aby změnila svoji politiku vůči svým členům a aby vůbec v budoucnosti přežila.

Současní vládci EU si totiž vůbec neuvědomují nakolik se Unie pod jejich vedením zpronevěřila myšlenkám jejích zakladatelů. Měla se podle nich stát spravedlivým domovem pro všechny evropské národy. Místo toho se stala jejich „žalářem“, kde, velcí členové dominují nad malými, kde „staré“ členské státy diktují svoje politické a ekonomické představy nově přistoupivším zemím, kde vyvolené země kasírují několikanásobné dotace oproti ostatním.

Tento proces byl zřejmý již dříve, avšak razantně se zostřil zejména po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2007 a její následné ratifikaci v roce 2009. Právě ona nejvýrazněji omezila pravomoci menších členských států a fakticky je nahnala do područí Bruselu a velkých členů Unie, jako jsou Francie nebo Německo. Stojí za to připomenout tehdejší marný boj prezidenta Václava Klause proti této smlouvě a přesně opačný patolízalský přístup tehdy vládnoucího českého premiéra Mirka Topolánka.