Horší než Islámský stát

Erdogan rovněž kritizoval síly bojující v Sýrii. Íránem podporované jednotky podle něj v zemi páchají „nemilosrdné masakry“. Erdoganovu řeč přenášely živě turecké televize. Další etapou zostření rozporů se stalo předvolání amerického velvyslance Johna Basse na MZV Turecka. Tak zareagovala Ankara na prohlášení zástupce Ministerstva zahraničí USA Johna Kirbyho, který řekl, že Spojené státy nepovažují stranu syrských Kurdů za teroristy a jsou přesvědčeny, že její členové jsou „efektivními bojovníky" proti Islámskému státu. Zdá se, že dochází současně k rozdílným názorům mezi Tureckem a USA , vzhledem k tomu, jak USA nespěchají s vysvětlením americké pozice v kurdské otázce.

Jelikož turecké vláda prohlásila, že kurdská Strana demokratická unie a Strana kurdských pracujících znamenají větší hrozbu než IS, rozpory mezi politickými cíli Turecka a USA jsou stále zřetelnější a napětí mezi zeměmi roste. Rozpory v kurdské otázce se staly rozhodnými pro rozvoj vztahů mezi oběma stranami. Kurdové jsou dnes z naprosté většiny vyznavači islámu. Tuto víru však začali hromadněji přijímat až v 11.století, kdy přes Kurdistán procházela migrace již islamizovaných Turků ze Střední Asie do Anatolie.

Damašek po Ankaře požaduje území

Mezi Tureckem a Sýrií existuje spor – třebaže Turecko jeho existenci odmítá uznat – o území Hatay (Alexandretta, Iskendarun), které se nachází na jižním okraji Turecka podél hranic se Sýrií u pobřeží Středozemního moře. V roce 1938, kdy byla Sýrie mandátním územím Francie, udělila Paříž této oblasti nezávislost, čímž vznikla proturecká tzv. Republika Hatay. Ta byla hned příští rok obsazena tureckými vojsky na základě referenda, v němž se její obyvatelé údajně vyslovili pro přičlenění k Turecku a anektována.

Sýrie, která se osamostatnila až v roce 1946, dodnes požaduje návrat tohoto území pod svou jurisdikci. Turecko-syrské vztahy dlouhodobě poškozuje i svár týkající se řeky Eufrat, kde Ankara vybudovala zavlažovací systémy a vodní elektrárnu, což negativně ovlivňuje kvalitu i objem vody tekoucí do Sýrie. Sýrie se stala na Turecku do značné míry závislá a to nejen kvůli zásobám vody z Eufratu a Tigridu, které Turecko spravuje. V této „vodní záležitosti“ byl učiněn důležitý krok v roce 2004. Turecký premiér Erdogan odcestoval do Damašku, aby podepsal dohodu o volném obchodu a podpořil vzájemné investice mezi státy.