Jak nedávno vtipně napsal ekonom Tomáš Sedláček, že “optimista je jen “špatně” informovaný pesimista”, tak ruku v ruce s jeho bonmotem mnoho politických komentátorů předpovídá světovému hospodářství krizi, “proti níž bude krize roku 2008 jen slabým odvarem”. Je tedy na vině jen jejich "špatně informovaný optimismus"? Nepoučili jsme se?

Jenže je tu jiná věc – tolik “kompetentních” předpovědí, a dodnes neumíme ekonomickým krizím předejít? Pohleďme na dvě největší krize, jež postihly světové hospodářství v posledních (cca) 100 letech.

Největší krize, jež postihla Západ, je už dnes historií. Byla to krize v letech 1929 – 1933 a vyústila ve Druhou světovou válku.

Krize se zrodila ve Spojených státech a vznikla vlastně jen několik týdnů po tom, co prezident Herbert Hoover vyhlásil, že Amerika dala sbohem “chudobě”(!). To bylo v době, kdy polovina Američanů spekulovala na burze, doufajíce, že kurzy akcií budou stoupat do nekonečna.

Když Hoover vstupoval do Bílého domu, řekl tehdy: ”Nemám nejmenší obavu o osud našeho národa, jeho budoucnost je “světlá” a plná naděje.” To bylo v březnu 1929 a v říjnu propukla Velká hospodářská krize. Zdálo se, že “americký sen” se rozplynul.